nepřišla a bylo mu hůře, až umřel. Pamatovala se Kateřina též, že jí Markéta řekla: „Nebudeš s tím starým míti štěstí, nebudeť živ do roka." Markéta vyznala, že synovi Kateřiny radila proti nemoci bílého máku a tím mu hlavu obvazovala a potom chebdí že navařila a tím ho mýti chtěla, ač byla by i kaši z ořechu lískového, chleba, koliandru, anézu a jiných věcí učinila, ale plátno nebylo. Když páni na ni přísně uhodili, proč že měla čáry i v hnoji zakopané, odvětila, že ji je někdo na okno položil a byl prý to chléb ve 3 krajíčkách, chlupy a ještě cosi a to že zakopala, jak jí Marta hrnčiřka radila. I ohledána v žaláři Markéta a nalezeno u ní kus modré košilky z nějakého viselce a nějaká kost. K otázce, odkud to má a proč to nosí, odvětila, že to vždy s sebou nosí, obdrževši to od Anny Rybníkářky. Na útrpném právu vyznala, že Anna Rybníkářka a muž její Řehoř vedli ji v postě ve čtvrtek ve 2 hodiny na noc k šibenici, tam že jprvého, druhého i třetího viselce ořezali a ještě více hanebného něco. Tu sháněli se ovšem biřici po Anně Rybníkářce, ale ta rychle utekla do Čáslavě, ale tam ji chytili a horskému práva dodali. Tu i ona vyznala, že viselce ořezala a do piva dávala. Na trápení udala jiný způsob čar, vkládala prý i střep na vrbu do zahrady a don kroupy, dřevíčko, pomyje a hned někdo stonal, tahala i nit z domu po zpátku; na to i Markéta se přiznala, neboť ta dům Jana skropila a niti nazpátek chodíc a skrze nohy protahujíc táhla a je kropila. I sešli se šepmistři k vážnému slovu v polovici, června 1564 a odsoudili Markétu i Annu k smrti, i spálena jest Markéta 3 dni po sv. Petru a Pavlu, Anna Rybníkářka kleštěmi trhána, dřena a potom spálena tři dni na to.

Jako po osobách čarovných, sháněli se páni a též rychtář po věcech čarovných. Sebral tudíž 1548 rychtář Jana Byškova proto, že měl píšťalku jakous a čáry na knížkách a cos zašitého v tobolce, „co by srdce dětinské bylo".

Zvláště ovšem dbali toho, aby nešířily se knihy čarodějné. Pokud jsme shledali, jednalo se dvakrát o knihách takových. L. 1550 byl to Martin succentor, jenž knihy čarodějné od pacholka jakéhos si pořídil a v nich čítal. Tu zvěděvše o tom panny Klikový, silně o to stály, aby jim je půjčil, ale on uechtěl; tedy mu je násilně jednou vzaly, při čemž zvolaly: „nebudeš nám už škoditi!" Po té daly si knihy ty přepisovati žáku Jakubovi. Na konec však věc celá se pronesla a Martin povolán před šepmistry a panny Klikový i original i přepis nuceny předložiti na úřadě. Martin dostal se do vězení a opatřen byl kladou, poněvadž „děti maje učiti ctnostem knihy čarodějné ukazoval a půjčoval i také pannám" ; dcery i matka Kliková dostala řádnou domluvu a knihy na rozkaz panský spáleny. Po šesti letech zabavil rychtář v Mečkasu knížku malou čarodějnou „neslušnou a nepořádnou", již ztratila bába čarodějka, jež byla právě na zahradě