Kakev, jejíž obrázek tuto podávám* uložena byla vedle jiných toho druha rakví v ko-stelecké kostnici; dle rozměrů jejích nevelkých patrno, že užíváno jí bylo pro mrtvoly dospělejší mládeže. Z příčiny té asi ozdobil ji též truhlář malovanými ratolestmi, tulipány a jiným „květováním".

Za dřívějších dob — po venkově ve východních Čechách ještě asi před 30 lety — nebylo zvykem při každém pohřbu dávati věnce na rakve jako nyní po příkladu velkoměstském se děje, nýbrž věnce a kvítí dáváno jenom na rakve mládencům *) a pannám.

„Umrlci truhla vysejpací". Kresba A. Šolty.

Rakve „vysejpací" byly bity buď jen z ohoblovaných prken a natřeny ani nebyly,

rakve uložil. Aby měl důstojný pohřeb, na to pamatuje každý, komu jen poněkud možno, a věru dojemné jest slyšeti vetchou, chudou babičku, chovající v komůrce své několik lepších kousků oděvu (obyčejně velkou bílou plachetku na hlavu, kabátek, černou sukni (kytli) a zástěru bílou, začasté pěkných to částí starého kroje, sběrateli výšivek vítaných), řekne-li: „To jsem si nechala už do hrobu, to já nedám. ."