bud natřeny byly černě, žlutě, hnědě a j., vždy však jen barvou kli-hovou. Rakev kosteleeká natřena jest žlutě, ratolesti namalovány jsou barvou zelenou, věnee v hlavách rakve má střídavě jeden list červený a jeden zelený. Kříž na víku rakve jest též zelený. Ornament na postranních prknech rakve upomíná celkem na ornament na okřídlí lomenic se vyskytující. Nyní uložena jest rakev ta v museu chrudimském.

Z toho, co v oddílu předešlém bylo pověděno o lidu., plynou pra stadium lidové literatury dva vážné důsledky:

1. Lidovou literaturou nerozumíme jen nahodile sebrané látky u různých vrstev společenských, vybírané dle jich domnělé mythickosti nebo starobylosti, či dle esthetických norem sběratelů. Rozumíme jí veškeré duševní projevy, slovem i písmem, těch vrstev společenských v současných civilisovaných národech, které neúčastní se moderního-literárního rachu; těch „chudých duchem", kteří prací rukou svých do-bývají~sobě i nám chléb vezdejší. Patrno, že pojmem tím zahrnuty jsou velice různorodé vrstvy společenské, jak sociálním vývojem, tak soudobým způsobem soužití a že, důsledně, i jich plody literární budou velice různé jak látkou, tak způsobem spracování.

Cílem studia lidové literatury nejsou nám, jak až dosud, látky v lidu nasbírané samy o sobě, jich mythičnost nebo historičnost, jich rythmus v písních, jich vzájemná odvislost, vývoj atd. Cílem je nám postihování duševních projevů toho lidu, který jsme zvolili předmětem, pokud jsou vyjádřeny slovem a písmem. Hledáme duši lidu, její charakteristické rysy, a vše ostatní, co nuceni jsme při studiu podložit si jako předběžný cíl, musí tíhnouti k té vytčené základní idei.

Účelem není nám uchovati sbírky starobylého nebo krásného-materiálu, znova zaváděti v té či oné vesnici zpívání starých písní nebo vypravování za krásné a mravné uznaných povídek. Chceme poznati všecky literární projevy všech těch na duševním životě tak zv. kultivovaných vrstev nesúčastněných lidí, abychom jednak nabyli nového, kritického měřítka pro literaturu oněch vrstev „vyšších", jednik