Předchozí 0136 Následující
str. 126

Anděl. Gloria in excelsis Deo! Nelekejte se, pastuškové! nesu vám poselství nové, že se nám narodil Kristus Pán ne v Jeruzalémě — ale v Betlémě. Ja anděl z nebe poslaný, všem pastýřům jsem vyslaný, byste vstali, nemeškali, čest, chválu Ježíškovi vzdali. Vemte trouby a housličky, postavte se před jesličky.

1. pastýř. Kubo, Kubo, Kubo! — 2. pastýř. Co chceš, otrubo? — 1. pastýř. Vstávej, hromadu novou sháněj! Poslyš andělské noviny, co nám oznamují nyní, že se nám narodil Kristus Pán, ne v Jeruzalémě — als v Betlémě, pověz tam taky Vávrovi!

2. pastýř. Vávro, Vávro, Vávro!

3. pastýř. Co chceš, Kubo?

2. pastýř. Vstávej, novou hromadu sháněj (atd. jako první pastýř). Co mu medle, bratře, dáš, neb vidím, že sám nic nemáš.

3. pastýř. Já chleba krajíc. 2 pastýř. Já pět homolic.

1. pastýř. A já berana, pomoz, bratře, na má stará ramena, půjdem

Král a anděl. Sem pojďte, pastýři, sem do Betléma brzy. Nečekejte, nemeškejte, ať vás cesta nemrzí.

Pastýři. Co pak nás tak voláš, že nám ani spáti nedáš, pověz medle, netaj déle, co tam nového máš.

Anděl a král. Narodil se jest, v jeslích položen jest co Spasitel, Vykupitel právě o půlnoci dnes.

Kuba. Juž my nemeškejme a na cestu se berme, to děťátko, Jezulátko uctivě přivítejme.

Anděl a Král. Hou, hou, pastýři jdou, k tobě, Ježíšku, malý panáčku, jdon, jdou — s pomocí tvou.

Kuba. Juž my, bratři, chvátejme a na cestu se berme, to dětátko, Jezulátko uctivě přivítejme. Až se stádo napaae, my poženeme zase. Juž jsmo se těch časů dočkali, co jsme si před lety říkali, když jsme ty berany pásávali, že má bejt v Betlémě narozený. Zdráv buď, králi narozený, přijmi od nás navštívení jak jsme chudí pastýřové, dary tobě darujeme, dej nám božské požehnání přijcii duši při skonání.

Anděl. Jáť vám božské požehnání dám, požehnej vás Bůh Otec sám!

čert Kliksam, klik mezi vás, juž jsem nebyl dávno n vás Jak pak vy se máte, že tak málo o mne dbáte?

Anděl Karásku, rarášku, nemáš k nám moci, neb se nám narodil král o půlnoci. Dpj pozor ale přece, ať nedostaneš přes plece od tobole mládence, on ti vytahá za uši, jak se patří a sluší

Král. Odstup ode mne, satane, čerte, ďáble pekelné, jestli já tě nyní kordem tnu, tak tě vejpůli přetnu.

čert. Tohoť jsem se nenadal, že bych takovou záplatu dostal. Ten archanděl Michal, ten nás z nebe kordem píchal, ten nám pohrůžky činí, že nám peklo vzíti míní. Holá, holá, trantadije, jaká je to komedie, až my ho tam dostaneme, všecko mu tam oplatíme.

Všichni. Juž jsme si naši koledu odbyli, žádný děvčátka při tom nebyly, ničkom si jděte taky Ježíška kolébati.

Králův vinš. Který je pravý a šlechetný mládenec, ten nám přidá na věnec zlatku nebo dvojku, dostane holku jak majolenku. Který pak nám nechce


povolán byl synu jeho za poručníka a tak zbytky knih, ze kterých se nic vybrati nedá, zůstaly u nás pro syna; tyto dva sešitky jsem si od něho vyžádal. Odkud Charvát hry opsal, se neví, vím však, že hra Narození Krista Pána byla i mým rodičům známa podle opakovaných úryvků, když so časem o tom hovořilo. Bývala patrné hrávána.

Předchozí   Následující