Kmotři posílají dětem o vánocích koledy červená jablíčka a pomlázku na svátky velikonoční jakož i první třešně, hrušky, jahody, atd. Kdyby kmotr chytil kmotřence svého na hrušce, dá mu pardus, ano ještě ho pobídne, by si natrhal. Kmotřenec smí choditi do kmotrova hrachu na lusky, na makovice a — upásati mu mez. Kmotr dává svému kmotřenci nějaký krejcar na školní potřeby, je-li synem chudých rodičů, napomíná ho, kdyby něco špatného tropil, jako vlastní otec, bývá mu též kmotrem při biřmování, ujímá se ho, když mu zemřeli rodiče, chodí se dívat na kmotřence při veřejných zkouškách ve škole a chlapec nosí též kmotříčkovi ukázati zprávy a vysvědčení školní. Kmotr jest zván na svatbu svého kmotřence a tento-li sirotkem, zastupuje jeho otce při loučení před sňatkem a jménem zemřelých rodičů uděluje snoubencům požehnání.

Úsloví dí: „Umře dítě, umře i kmotrovství", ale nebývá tomu vždy tak. Také nelze přisvědčiti vždy jinému úsloví: „Čím víc kmotrů; tím více šelem". Kdo vypovídá někomu přátelství, dí: „Nechci mu býti kmotrem". Slovo kmotr bráno někdy i úsměšně ve významu hlupce, jako na př.: Kmotr punčocha nebo žertovně jako liška, lišák, podšitý, ale v pravém smyslu značí vždycky přátelství, vzniklé při křtu svatém a trvající až ke hrobu.

Král. Jejich milost, paní a páni! činím uctivé uvítání, činím uctivé nyní, tak jak srdce jejich míní; připomínám jim památku toho radostného-svátku: narození Krista Pána, kterážto přečistá Panna zplodila na vykoupení všeho lidu a nám k spasení. To není žádná pohádka, to je Krista Pána památka. Tak libějí poslechnouti a bedlivý pozor dají, však to všecko uhlídají.