to, navraťte se zase ke mně a já k němu nápodobně učiním poklonu nejprv, pak dary přinesu teprv.

3 králové. Zkrze tvé královské milosti vinšujeme my v hojnosti, co my v Bethlémě přezvíme, o tom ti zprávu učiníme. Píseň tří králů: Reges veniunt.

Baltazar. Ej, počkejme, kam tä hvězda, neb jest to ta, jak se mi zdá, neb ve své míře stojí právě, ukazuje, kde ten královský dům je, krátce pozastavme se a počkejme a nikoliv se neptejme, kde ten královský dům bydlí aneb kde má své obydlí.

Melichar. Netřeba se na to ptát, neb se to může stát, kam nám hvězda ukazuje, jistě v tom domě kraluje. Kdo nejprv vystoupí z nás ?

Kašpar. Já svůj dar dám nejprv třebas.

Melichar. Neb na krále sluší zlato.

Kašpar. To je pravda, tak mám za to.

Baltazar. Potom kadidlo a myrhu, zachováme svou víru. Ej, což, páni, děláte? Stůjte, stůjte, tuť ho máte!

Kašpar (klečí). Od nás z dávna žádané, narozené dítě malé, nyní klekám, vítám tebe, neb vím, že jsi přišlo z nebe; tento dárek já ti dám, buď na věky mým pánem sám.

Melichar. Mé děťátko, mé milé (klekne), tys má všecka kratochvíle, vidím lůžko chatrné a plenky nepatrné, tento dárek já ti dám, buď na věky mým pánem sám.

Baltazar (klekne). Mé děťátko maličký, nyní klekám před tvé chatrné jesličky, nyní klekám, vítám tebe, neb vím, že jsi přišel z nebe, tento dárek já ti dám, buď na věky mým pánem sám.

čert Tryn, tryn, tryn, tryn! Totoť jsem si to navedl, že jsem krále Herodesa podvedl, žo dal všecka nemluvňátka pomordovati, teď s námi musí do pekla jíti a na věky se tam trápiti.

. Herodes. Ach já smutný, zarmoucený, co to slyším za noviny, že mám do pekla jíti, na věky se tam trápiti. Mí drabanti, vy mne nechtě, celé mé království vemte, i svou korunu s hlavy vám dám, jen af s vámi nepřebývám.

čert. My se o tvé království neprosíme, my si tě do pekla vzíti míníme. Máme za dveřma kočár starý, co na něm vozíme čarodějné baby, my té na něj posadíme a ještě ti zatroubíme. Tryn, tryn, tryn! (Odvede Herodesa.)

Kašpar. Zdař jim Pán Bůh milý, štěstí, Boží požehnání, ve všem dobrém posezení, Bůh seslal šťastnou hodinu, nesu jim dobrou novinu: Panna syna porodila a v jesličky jej položila. To jest se stalo v Bethlémě, položila ho na seně. Pastýři jak to zvěděli, hned do Bethléma běželi, našli tam matku s dítětem, to jest Kristus, jenž vládne světem, proto jsme nyní přišli k nim, žo se narodil Boží syn, a s tím se pěkně poroučím.

Všichni. Štěstí a zdraví vinšujeme, štědré koledy žádáme.

Jak zachovalo se v paměti vrstevníků dosud žijících a pokud podařilo se mi vypátrati, provozován byl lidový kus tento ke konci minulého a na začátku tohoto století v Netolicích, z paměti, a to s neobyčejně velikým úspěchem. Kdo byl spisovatelem zmíněného kusu a kdo dal návrh na jeho provozování v prvopočátcích — neznámo. Stálého jeviště tenkráte ovšem u nás nebylo; zmíněnou