O holubinkách.

Napsal*) Jan Václav Svoboda

(S 5 obrázky.)

Za nedlouho zmizí již hrstka stařenek našich, které holubinky nosily, oa ně se pamatují a na ty časy vzpomínají. Holnbinky ležely někde na dně truhly jako upomínka na milou osobu nebo na mládí babičino. Časem byla dodána některá holubinka do sbírky soukromé nebo do musea a tam uchována pro věky příští. Některé babičky uschovávaly si je „do hrobu". Holubinka skládala se ze dvou částí k sobě přišitých; byly to čtvrtkové výseče kruhu s okolkem dole, kterýžto okolek se již nevyšíval, sloužilť k tomu, aby se tka-nicí jím prostrčenou v týle holubinka zdrhla. Když se obě polovice vyšily na „tuplovaném" plátně, tu se na obvodu okrouhlém přečnívající jemné plátno vrchní zapošilo do spodu, v předu se holubinka obroubila a takto upravené polovice k sobě přišily. Někdy se také dříve sešily a pak teprve celkově kolem čela obrubovaly. Kolem se holubinka ozdobovala krajkou, do zadu přišla „křídla", která se tu ve východních Čechách nedělala tak veliká jako na př. na Plzeňsku.

*) Poznámka redakce. Spisovatel obírá se horlivá studiem lidovédy ve vých. Čechách, jak svědčí řada různých článků jeho, při nichž obyčejně užívá pseudonymu „J. V. z Finberkův". Pod tímto pseudonymem také uveřejnil v Nár. List. ve feuilletonech články o lidovém stavitelství a dne 16 října t. r. studii „České holubinky" na základe dat sebraných
0 letošních prázninách. Jsa učitelem v Hlinsku (před tím v Chrasti). má příležitost stýkati se s lidem a tu sestavil (jak nám oznamuje) článek pro č. Lid na základě zajímavých zpráv od nejstarších paní ehrasteckých
i stařenek z vesnic okolních.