Holubinky vyšívaly si naše babičky buď samy, bud! si je dávaly vyšívat anebo je kupovaly (a to většinou) na výročních trzích. V Chrasti vyšívala je Anna Klumparová a Anna Ševčíková, v Zaječicích Františka Stehnová, po učiteli Schfttzoví „důra", v Podlažicích Barbora Veselá, ve Stříteži Anna Matoušková, kde prý přezdívali lidé „u Škrobíků", poněvadž se holubinky škrobily, v Chacholicích vyšívala je Kateřina Medková, v Chrudimi paní Kalvová.

Holubinky se vyšívaly podle výpovědí stařen pravidelně na rámcích, v ruce i také na dřevěných kulich, ale málo, na těch se jenom vytahovaly. Vyšívaly se na jemném plátně, kterému se říkalo „slízské". Plátno toto bylo něco vzácného. Vyšívaly se také na plátně „tuplovaném", to jest dvojitém. Spodní plátno bylo hrubé, domácí. Jen tehdy, když se vyšívaly všecky ozdoby plnými stehy bavlnou, šilo se na plátně jednoduchém. Na dvojitém plátně se obrysy ozdob vyšívaly „štěpem", stehy vedle sebe kladenými. Aby každá ozdoba vynikla, podkládaly se ony tvary praménky příze až z 15 nitek složenými, kterýžto podklad přišel mezi obě plátna, konce jeho protáhly se pak plátnem hrubým na venek a na rubu holubinky se přistřihly. Také se holubinky nevyšívaly, jen obrubovaly, ty nosívaly se ve všední den. Nebyly u nich krajky ani křídla; byly vzadu jen tkanicí zdrhnuty.

Podle toho byly holubinky: 1. hladké, 2. plnými stehy vyšívané na plátu ějednoduchém, 3. „štěpem" po obrysech vyšívané a podkládané na plátně dvojité m. Koleni čela přišita byla kolem -do kola až k široké nevyší-vané „záhybě", která sloužila pro tkanici, aby se jí holubinka vzadu zdrhla, škrobená krajka nebo pěkný pásek zlatem vyšívaný. Krajka byla na dva prsty široká. Byla to buď „klimplovaná" krajka („paličkovaná", hotovily se totiž podobné krajky pomocí „paliček"), anebo to byl dlouhý pásek z „kamrtuchu" nebo ze „širtinku". Ten byl „koferirován" či ve „faldičky" (záhyby) složen. Krajka ta se vyprala, osušila, oškrobila zase vysušila, pak žehlila a teprve „koferirovala".

„Koferirování" krajek takto se provádělo: Bylo prkénko a v něm zaraženy byly dva sloupky dřevěné, asi na 1 dm. od sebe vzdálené. Vzala se oblá dřívka, jedno z nich položilo se po jedné straně obou sloupečků, na dřívko toto položil se konec vyžehlené krajky. Nyní se položilo na tu krajku dřívko oblé druhé, ale po druhé straně obou sloupečků. Pásek ten se přes ono dřívko přehnul na stranu opačnou, po té zase dřívko třetí po první straně sloupků se přiložilo a krajka zase se přeložila na druhou stranu. Tak se to provádělo až do konce. Krajka byla tak hadovitě mezi dřívky složena. Nyní sě to dalo nad páru, krajka zvlhla, poddala se, a když znova na těch dřívkách uschla, byla v ladné a velmi tuhé záhybky proměněna. Ty se pak přišívaly. Křídla byla z „kamrtuchu", ze „šakonetu" nebo z hedvábí. Skládala se ze dvou „šlufen" a dvou konců. Prostředkem byl také ještě pásek. Křídla byla čtvrt lokte široká a ne mnoho velká. Konce