ního atd., a v šedé vrstvě nad tím, oJdělené od žlutnice téměř 1 m silnnu vrstvou breccie, nové pozdější bydliště z doby neolithické spolu s pohřebištěm. V jednom hrobě (4) našel se i kov, ostatní ne^ou jea ráz neolilhu. Kostry v nich nalezené, počtem 26, z nichž 14 dospělých, jsou velmi zajímavé; ukazují totiž značným procentem na lid postavy velice nízké, trpasličí. Dle materiálu zachovaného žila tu patrně vedle rasy vysoké (průměrně 1600 mm.) varieta trpasličí. Výška její byla Kollmannem vypočítávána dle methody Manouvnerovy. Mezi dorostlými kostrami náleží nejméně 4 této nízké varieté,, jejíž průměrná výše činí 1424. Paleolithický lid z jeskyň francouzských jest, jak známo, vysoký (Madeleine 1660, Lat;gerie 1650, Cro Magnoa 1750 dle Manouvriera). Lebek dorostlých ne ilithických mohlo býti měřeno pouze p-s indexy délky 77-6, 76 3. 71*4, 75 5., 66-2. Třetí lehká náleží na urrito trpaslíku, snad i druhá a čtvrtá. Tytéž tři lebky ukazují i malou kapacitu (dle Welcherovy methody 1245, 1180, 1140, dle Bischoffovy 1260, 1200, 1207), kd-žto nyní je dle Rankeho průměrná capacita 100 bavorských lebek mužských 1503, ženských 1335 ! Vše svčdčí, že zde žily v neolithu vedle sebe hlavně dvě rasy, vysiká a nízká. Tato je asi Starší, podobně jako v jiných dílech světa. Pygmaei jsou předchůdci vyspělých ras v celém světě. Ostatně jsou zachovány i staré zprávy o trpaslících evropských, na př. u Plinia, a jak známo, celá řada lidových tradic (i u nás v Oechách a na Moravě) vypráví o trpaslících, jež u nás kdysi obývali. Dle prof. Kollmanna udrželi se dosud porůznu mezi obyvatelstvem Evropy. Soudí na to z anthropometrických tabulek Anučina a Zografa v Rusku, hlavně pak z prací Sergiho v Itálii, kde hlavně na Sicílii žije ještě dosti trpaslíků s malou hlavou (nannocefalie). Tito jsou patruě příbuzní starým pygmaeůin neolithickým ze Schweizerbildu, a nejsou, jak Sergi chce, potomci přistěhovalých sem trpasličích kmenů z Asie a Afriky (Weddan, Akka, Křováci a pod). Slovem jsou ve všech dílech světa i v Americe primární lidskou rasou, předchůdci plemen vysokých. Tak je to ostatně v celém, zvířecím světě.

Verhandlungen der berliner Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte. B rliu 1894. Heft V.

W. von Schulenburg. Volkskundliehe Mittheilungen (str. 306.)-

0 sv. Mikuláši, dřevěnkách atd. J. Mestorf. Torsberger SilUerhelm (str. 315.). A. Götze Neue Ausgrabungen in Hissarlik (str. 317.). M. Lehmann-Filhés. Über den Thorshammer (str. 319.). G. A. ß Schierenberg. Die Eddafrage im Jahre 18'4 (str. 322). R. Virchow. Excursionen nach Beizig und Dessau (str. 327.). Schumann Über die Beziehungen des. Längenbreitenindex zum Läogenhötenindex an altslavisohen Gräbersihädeln (str. 330) Lebky z hrobů pomořanských a pruských ukazují, že existuje mezi. oběma jmenovanými indexy stálý poměr, totiž že k doliehoeefalii pojí se poměrná nízkost, k braebycefalii poměrná vysokost lebky. Střední tvary mají

1 střední \ýši. Vykládá to křížením dvou původních plemen slovanských: dlouho- a nízkolebeho s krátko- a vys"kulebým. A. Treichel. Giebelverzierungen aus West-Preussen (str 336.). J. Heierli. Lehrkurse über Prae-historie im Canton Zürich (sir. 338). Týž. Ein helvtito-alemannisehes Gräberfeld in Zürich HI. (str. 339) Dr. S. Weissenberg. Die südrussischen Ostereier (str. 347.). R Virchow. Kelt 'der Celt oder keiner von beiden? (str. 351.}. Vzhledem k článku Muchovu (srv. Čtský Lid IV. str. 94.) Virchow rozhoduje se pro podržení coltu a výslovnost „celt". Pro to se přimlouvá v doslovu i Olshäusen. . R. Vi rchow. Topíscherbrn aus norditalienischen Tenamaren mit der Ansa lunata (str. 371.).

Archiv für Anthropologie. Organ der deutschen Ge ellscbaft für Ali-thropologie, Ethnologie und Urgeschichte. Red. Joh. Ranke. XXII. Band 3.-4. Heft, XXIII. Band 1—2. Heft. Braunschwe:g 1894.

Band XXII.: E. Senf. Germanisch oder slaviscn (str. 353). Jsou popelnicová [ ole slaršího rázu v Lužici slovanská či germánská? Stará otázka, na.