Missionar v kraji vltavském odňal r. 1685 lidu mnoho cedulek kouzelných a pověrečných, zaříkání proti střelám, ránám atd., rovněž napomínal venkovany, aby zanechali pověrečnéno léčení dobytka. Podobně missionář kraje kouřimského podává téhož roku zprávu, že zabavil mnoho kouzelných cedulek, jichž lid užíval ke vzbuzení lásky nebo k zapuzení zimnice.

V kraji mladoboleslavském domnívali se (r. 1687) mnozí pověrečně, že kdo se po dvanácte pátků úplně postí, tomu že se dvanácte dní před jeho smrtí zjeví P. Maria a oznámí mu tím způsobem, kdy zemře, aby dobře na smrt připraviti se mohl.

Missionář kraje plzeňského vypravuje r. 1689: „Kdosi učinil v zahradě svého nepřítele škodu a polámal mu v ní útlé stromky. Poškozený vzplanuv hněvem, odřízl s nich větev a dal ji do komína s tím úmyslem a přáním, aby škůdce tak byl škvařen, jako tato větev."

Nejpodrobnější poměrně zprávy o pověrách zaznamenal P. F e r d. Zelechovský S. J., roku 1697 missionář kraje bechyňského: V okolí Lomnice, Zalší aDrachova dívky vesnické, žádají-li sobě deště, scházejí se četuě za soumraku na luzích, zpívají hlasitě písně ženců a velí konečně, aby jedna z nich nahá a to neposkvrněná panna (obyčejně volí se k tomu dívka osmiletá) sestoupila do studánky a z ní vodu vůkol vylévala; tím prý svolá s nebe déšť na osení.2) — Ve vesnicích kolem Kamenice a jinde vybírají pastýři od jednotlivých rolníků „na oprávku" dobytka3) vejce a je stařeně jakési dávají, která přivolána byvši, stádo dobytka třikrát oběhne a jakousi formulí vlky a jinou zvěř vymítá, aby stádu neškodili.4) S touto stařenou setkal se Zelechovský ve vesnici Hlinících u Chotovin. Jiná stařena v Ponědraži u Lomnice, kterouž okolní rolníci nazývali „Zlatou tetou" nebo „Zlatou bábou", rozdávala po celém okolí rolníkům cedulky, aby je po polích rozhazovali proti po hromám živelním; za to byla dosti štědře odměňována, neboť z jedné vesnice poblíž Jindřichova Hradce obdržela za r. 1697 šest zlatých.5)