str. 296
slavík, holubička), za svítání milence, a tito odkládali by loučení, kdyby měli klíče ode dne bílého. Na př. v české písni u Erbena:
„Vlašťovíčka lítá, povídá, že svítá, svítá svítaníěko: Vstaň, má Andnliěko! Kdybych měla klíče od toho svítání,
nedala bych svítat zejtra do snídaní. Kdybych měla klíče ode dne bílého, nedala bych svítat do roka plného." 5)
|
Podobné přání vyslovuje děva slovenská v milostné písni u Eollára:
„Keby som já malá klúčeodsvitání, nedala bych svítat kromě o polední."6)
|
Skoro doslovně zatoužila dívka v jiné písni slovenské, když se loučila s milým:
„Stojí hruška v sadě, v póly je zelená, pod ňo se Hanička s milým na karty hrá. Jak se oni hráli, tak se oni hráli, od velkej lúbosti obadva zaspali.
Zaspala Hanička na zelenom pníěku; zaspal i mládenec na jej bielom líčku: „Keby som já malá kluče od svítání, nedala by svitat, kromě o poledni." 7)
|
Píseň tato je známa také mezi lidem na Moravě s variantem, jak slavík budí milence:
„Zaspival slavíček-v zeleném hájíčku, probudil Janička, Janošek Aničku: „Staň, Andulko, hoře vínečko měřati!" —
„Néni půl hodiny, jak sem lehla spáti. Kdybych měla kluče, kluče od svitaňa, nedala bych svitať zetra od poludňa." 8)
|
V jiné písni z Moravy vyslovuje přání hoch v týž asi rozum:
„Nejedno sem obešel, a nic sem tam nenašel, jenom jedno okýnko, pod kerým milá spala.
Ja dybych měl ty klíče, ty ode dna bílého, já bych nedal svítati, až do roku celého." 9)
|
5) Erben, Prostonárodní české písně a říkadla, v Praze, 1864, str. 320, č. 73. 6) JanKollár, Národnié zpievanky, 2.vyd., v Budíne, 1834, I. str. 179, ž. 15.
7) Písně světské lidu slovenského v Uhřích, sebrané a vydané od P. J. Ša-faříka, Jana Blahoslava a jiných, svazek první, v Pešti, 1823 str. 50-51, č. 19.
8) Frant. Sušil, Moravské národní písně, v Brně, 1860, str. 541—542.
9) Sušil Fr., Moravské národní písně, 1. c, str. 293, č. 378. Srv. téhož Moravské národní písně, v Brně, 1835, str. 70, č. 104.
|
