váním zdobena, sama ušiti, i když některé kusy, jako kontro, cíchy a pod. po matce zdědila. Mnohá hospodyně zachovala si některý kus prádla, který si před svatbou sama šila, nebo který vyšívala matka její za svobodna, na památku; památné ty kusy nebývají vždy pěkné, kresba bývá hranatá, provedení málo jemné: celek prozrazuje zřejmě švadlenu nevyspělou. Provdavše se nešívaly tyto „dcerky" ničeho více. Na otázku mou, proč zanechaly svého umění švadlenského, odpovídaly všecky stejně, že měly plné ruce práce polní, domácí a s dětmi; robotou bývaly stížený tak, že nezřídka zůstaly v hospodářství samy. Ani punčoch, které kupovaly hotové, nemohly prý spraviti. Jehle věrny i po provdání zůstaly toliko chudé, které provdavše se mnsily prací svou muži pomáhati „v živobytí". Ty tedy sívaly i „za vdaná", jako ony chromé svobodné, a sluly také „švadlenkami".

Zdravých a provdaných vyšívaček bylo v celém našem kraji velmi málo. Tak sívala v Kosmonosích Hasprová, žena tiskařova, matka tří dětí; sívala bíle a to velmi pěkně. V Žitnovsi byla šva-dlenkou Náchodská, která pracovala v zimě, když nebylo výdělku jiného. (Plenu jemně a bohatě od ní vyšitou má museum mladoboleslavské.) „Za vdaná" sívala také Fleková v Dolních Stakorech, a to jen bíle. Na Loučeni jmenuje se „švadlenkou" Zbrojová, žena tesařova ; po práci vyšívala bíle s učednicemi, ba i jeden ze dvou synků jí pomáhal, když přišel ze školy; zemřela r. 1848 majíc věku svého 38 let.

Provdána byla Ješínka ze Sukorad, která „pro nemoc" odešla od muže a žijíc u rodičů v Žitnovsi vyšívala „pro lidi", ačkoli byla zámožná. Též Egrtka, za svobodna Knížková, hospodyně v malé živnosti v Kolomutech, šila, ale jen pro „dcerky", draho; chudší si asi k nf netroufaly. Eodina má po ní pěkné práce vyšívané. I Tůmka v Rejšicích, po celém kraji známá vyšívačka zlatem, byla provdána. Byla chromá na rukou i nohou „od gichtu" ; ochromla-li svobodná či teprve vdaná, nevím. Šila při muži, jenž měl malý krámek se zbožím smíšeným na rohu u kostela ve vlastním domku. Ovdověvši záhy živila sebe i tři děti své dílem obchodem, jejž obstarávala o dvou berlích chodíc, dílem vyšíváním; práce domácí pořizovala jí žena najatá. Tůmka zemřela před více než 20 lety, jsouc stařena osmdesátiletá. Někdy švadlena, pozdě se provdavši, ušila ještě po svatbě jako památkou některý kus. Tak Sobotka v Semičicich, rozená ze Dvorů u Nymburka, ušila ještě za vdaná sestře své, Rylišce z Němčic, na památku pěknou plenu. Šila prý ji po práci celou zimu. Byla to její práce poslední, potom již nešila, nemajíc na to kdy a ruce majíc prací zhrublé. Provdání obyčejně odtrhlo švadleny od jehly. Panímáma Vernerová z Jemník vyučila se šití, jsouc „za mlada" chromá, když však ji vyléčila hajná u Jablonce, kam s ní otec jezdil, provdala se a šití zanechala. Právě tak zanechala šití Malinová z Dolních Stakor, když se vdala, a mnoho jiných.