Třetí verse knižná zachována jest německy z počátku XVI. století. Roku 1522 vydal Joannes Pauli, mnich, spis Schimpf und Ernst.10) V něm zapsal naši povídku pod č. dclxv. V jednom francouzském klášteře jsou vychováváni malí hoši (junge münch) k příštímu úřadu duchovnímu. Jeden z nich schovává svoje jídlo a nosí je na misce Ježíškovi, kterého na oltářním obraze chová na klíně Panna Maria. Jídla s misky mizí. Jednou vyčítá hoch Ježíškovi, proč mu nikdy neodpovídá. Opat tajně poslouchá hocha a žádá, aby mu řekl, kdyby Kristus naň promluvil. Příště slyší hoch hlas: „Chceš přijíti na moji svatbu?" Hoch se omlouvá, že musí napřed prositi opata za dovolení. Opat žádá hocha, aby řekl, že nesmí přijíti než se svým opatem. Kristus svoluje. n) Opat s hochem se připraví, a skutečně zemrou oba společně v ustanovený čas. Povídka končí naučením: „Also müssen wir durch werck der demütikeit die gnad gotz erwerben."

V těchto třech knižních versích dá se dobře sledovati látkový vývoj povídky.

U Herolta shledáváme kol roku 1480. odjinud přejaté suché vypravování o zázraku, jímž Ježíšek na obraze povolal za poskytnutý" chléb dobrodušného hošíka k sobě. Speculum exemplorum má děj rozvinutější. Hoch je v klášteře jako malý mnich, nabízí opětovně Ježíškovi pokrm, je poslouchán opatem, vezme jej sebou, zemrou v kostele. Předlohy obou povídek byly jistě rozdílné. Pauli má, až na malé podrobnosti, text stejný jako ve Speculum, a předlohy jich, nebyla-li to táž, jistě byly velice blízké.

Od povídek lidových, z předu zapsaných, sé tyto knižné verse liší v několika význačných bodech. Rek sice je též naivní, pokorného srdce, zde však dítě, tam ubohý chudas. Znáti však, že časem oba varianty se k sobě blíží (klášter, malý mnich, opat). Úvod o kázání v kostele a o trnité cestě do nebe v knižných versích schází. Y nich zve Kristus hocha na svatbu, v lidových povídkách jen k sobě (na večeři). Hlavní rozdíl dán jest obrazem Kristovým. Knižné verse, shodně k hošíkovi, mají Ježíška na klíně matčině, lidové krucifix, jejž ubožák lituje.

Rozdíly mezi oběma varianty vyplňuje lidová povídka německá, zapsaná ve sbírce bratří Grimmů. la) , Chudý selský hoch slyší v kostele o kázání, že jen přímou cestou možno přijíti do nebe. Jde vskutku cestou necestou, přímo, až přijde do města a do kostela. Soudí, že je v nebi a nechce odejíti. Farář jej nechá a dává mu práci. Hoch vidí v kostele dřevěnou sochu Matky Boží s Ježíškem a oslovuje tohoto: „Milý Bože, jak Jsi hubený. Jistě že Tě lidé nechávají hladověti: přinesu Ti denně půlku svého jídla." Socha vskutku požívá jídla, sílí a tloustne. Lidé se diví, farář poslouchá hocha, vidí, jak od něho přijímá