Vznik její určiti se uedá. Poprvé vynořuje se v letech osmdesátých XV. století ve sborníku: Sermones discipuli de tempore et de sanctis una cum promptuaris exemplorum, jehož autorem byl Joannes Herolt. První vydání této knihy, které znáni nedatované, spadá dle své vnější i textové úpravy hluboko před rok 1480. Naše povídka v něm dosud schází. Po něm následují dva exempláry, též nedatované, též však před rokem 1480. V nich jest povídka naše zapsána v „Promptuariu exemplorum discipuli", které následuje podobně jako ve vydání nejprv uvedeném, hned po první části „sermones discipuli de sanctis". Zařaděna jest pod heslem Y, „Yniago", jako číslo III. u) Z toho, že vřaděna jest až do vydání pozdějšího, lze pravděpodobně usuzovati, že byla odjinud přejata. Pramene však neznám. Vydání od roku 1480 datovaná liší se od předešlých seřaděním látky: Promptuarium veskrz položeno až na konec. Z toho právě lze souditi, že ona vydání nedatovaná jsou starší než 1480, jak potvrzuje též jich zevnější úprava. Všecka vydání prvotisková, až do roku 1499, obsahují naši povídku v přetisku téměř nezměněném. Abych ukázal, jak snadno a hojně se šířila tímto spisem, uvádím všecka mi přístupná vydání prvotisková: 1480. Norimbergae; 1481. Norimbergae; 1482. Basileae; 1482. Norimbergae; 1483. Spirae; 1484. Argentorati;

1486. Basileae; 1490. Argentinae; 1492. Norimbergae; 1494. Norimbergae; 1495. Argentinae; 1496. Norimbergae; 1499. Argentinae.

Obsah povídky jest asi ten: Hošík dostane doma chleba, pobíhá _ venku, až přijde před obraz Matky Boží s Ježíškem. Hošík nabízí Ježíš-

kovi svůj chléb a naléhá, aby si vzal. Po chvíli obraz (imago) vztáhne ruku, vezme chléb a praví: „Hle, chléb, jak chceš, přijímám; chci ti ho však za tři dny vrátiti." Hošík dojde domů, ulehne a za tři dny skoná.

Jiná verse nalézá se ve sborníku několik let mladším, jenž nese titul: Speculum exemplorum omnibus christicolis salubriter inspiciendum, ut exemplis discant disciplinám. Vydání prvotisková: 1485. Coloniae;

1487. Argentinae; 1490. Argentinae.

Povídka, zapsaná pod č. LXXVIII. zní: V jakémsi klášteře malý mnich z chlapecké nevinnosti a prostoty krmí chlebem a jídlem Ježíška, kterého drží Matka Boží na obraze, namalovaném v kapli. Jídla vskutku s misky mizí. Malý mnich prosí několikráte Ježíška, aby promluvil. Opat tajně jej poslouchá a nařizuje mu, aby vše, co by mu Ježíšek řekl, s ním sdělil. Jednou po opětované žádosti mnich slyší hlas, zvoucí jej na Kristovu svatbu. Hoch (sic) omlouvá se, že musí si vyprositi dovolení od opata. Opat svoluje, bude-li moci jíti s ním. Ježíšek souhlasí a stanoví dobu (in die penthecoste cum inciperetur hora tertia, Veni creator spiritus). Mnich s opatem vskutku v týž okamžik v kostele společně zemrou.