krucifixu, zdali mu již nechutnají jeho jídla? Krucifix praví k němu: „Dost už, sprosťáčku, dost už; přichystej se, na zítřek zvu zas já tebe k sobě na hostinu." Janek prosí, aby směl vzíti převora s sebou, poněvadž je hodný pán. Krucifix svoluje. Janek vypravuje to převorovi, převor pochopí, zaopatří sebe i Jánka svátostmi, modlí se s ním do druhého dne. Oba zemrou v témž okamžiku.

V povídce této je původní, něžný pel setřen téměř docela pod vlivem povídek o hloupém Honzovi. Povídky tyto vypravují, jak Honza nechápe, proč kněz „v košili" káže v kostele, natropí neplechy tím, že neví, jak pozdravovati lidi atd. Povaha Honzova líčena v nich velmi hrubozrně, a tendencí povídek jsou silné vtipy, jimiž rek stá-vá se směšným. Vlivem této tendence ztrácí se původní charakter naší látky. Látkový vliv povídek o hloupém Honzovi je znáti na počátku naší verse, kde Janek jde do kostela a pak na soudě s židem. Sběratel rovněž nepochopil ducha povídky.

Verse Kuldova shoduje se začátkem, jen poněkud kratším, s předešlou. Sprosťáček chodí vždy otrhán, rodiče neposílají ho do kostela. Jde jednou sám, slyší kázání, že kdo rovnou cestou půjde, přijde do nebe. Jde cestou necestou, trním, bodláčím, rybníkem, až přijde do kláštera a myslí, že došel do nebe. Kvardian si jej ponechá a dá mu pracovat v zahradě. Obědvá v chodbě, kde se ňáký žebrák modlí u kříže. Sprosťáček praví ke kříži: „Ale Ty jsi chudý! Jedl bys také ?" Kristus odpovídá: „Dáš-li tomu žebráku, jako bys dal mně!" Sprosťáček dělí se pak se žebrákem. Zahradník pozoruje ho po dva dny a vypravuje o tom kvardianovi. Kvardian přijde třetí den sám a slyší rozmluvu. Kristus dodává ještě: „Tys mne už po tři dni pozval na oběd; já tě zejtra pozvu na večeři." Kvardian vyučuje pak sprosťáčka a prosí ho, aby u večeře Kristovy si naň vzpomenul. Při přijímání sprosťáček skoná. Eok na to skoná i kvardian.

V této versi původní tendence vyniká jasněji než v předešlé, a stopy povídek o hloupém Honzovi, pronikající poněkud v látce na počátku, dokonale jsou smyty.

Obě povídky moravské liší se mimo vliv látek o hloupém Honzovi od předešlých zajímavým dodatkem, kde sprosťáček prosí za převora, který pak společně s ním umírá.

Základní motiv naší látky je z versí uvedených tento: Zbožný,, ubohý člověk, naivního, pokorného srdce, slyší kázání o trnité cestě, vedoucí do nebe, jde trním až do kláštera, domnívá se, že je v nebi krmí z útrpnosti krucifix. Kristus přijímá od něho pokrm a pozve jej k sobě. 8)

Látka tato neomezuje se však jen na naši dobu a na podání lidové. Nemám o tom mnoho dokladů, ale i z těch několika dá se přibližně vymeziti její rozšíření a sledovati vývoj.