O úpravě hlavy ženské na Mladoboleslavsku.

Jako starý kroj národní, tak i úprava hlavy ženské po způsobu starém nezachovala, se v kraji mladoboleslavském déle, než asi do let dvacátých našeho věku; od nich počínajíc, odkládáno z toho část po části, a co zbylo, měněno a přizpůsobováno módě městské, až i poslední zbytky kolem r. 1850. zanikly docela. Vlastně již po 20. roce šetřili domácího způsobu věrně a plně většinou jen „starouškové", houževnatě se držící obyčejův a krojů, v nichž vyrostli, a staré panny, žijící spíše minulosti nežli přítomnosti. I bylo třeba právě těchto osob a toho, co si schovávaly památkou na časy bývalé, vyhledávati jakožto dokladů k vylíčení úpravy hlavy ženské; na jejich zprávách zakládá se zejména, co se mi zdálo nejdůležitějším, určité vytčení rozdílu úpravy hlavy panny a hlavy ženy vdané.

Jakožto velmi dobrou vypravovatelku jmenuji Malinovou z Dalovic. Ta sice sama jest poměrně mladá (621etá), pamatuje však a zná mnoho proto, že byla vychována u tety, staré panny, která až do smrti (zemřela asi před 40 lety jsouc 931etá) „po stáru" oblékala nejen sebe, ale také schovanku svou. V Úhercích pamatují babičky Eakušanová a Hanušova starou pannu Kačenku, a vypravovaly o ní podrobně, kterak i ve stáří se držela starých obyčejů, ba sama z obce jediná vždy i ve vínku chodila. Mnoho pamatovala také poslední stavěčka čepců v našem okolí, Hendryška z Ěepova, zejména svatbu v Kolomutech, která za jejích mladých let po přání jednoho z pantátů konána byla „po stáru"; jsouc 771etá vypravovala obšírně a zevrubně, jak upravené hlavy — s vínky a vysokými věnci -r- měly nevěsta a družice.

Zprávy o době starší přirozeně hustěji se vyskytují ve vesnicích odlehlejších a chudších nežli v obcích zámožný~ch, blíže města a při silnici „císařské" ležících. Tak zachovala stařena 801etá ze zapadlé Malé Lhoty nejen vínek, jehlice, šátek a fěrtoch karmazínový, ale také mnoho zpráv o ústroji ženském, kdežto matička z Voděrad, ač o 4 léta starší, ani za mlada takových věcí nenosila, jen si pamatovala, že matka její mívala je památkou na svá mladá léta.

Co od pamětnic tuto jmenovaných vypravováno, i . co po různu z jiných obcí našeho kraje sneseno, snažila jsem se spojiti v obrázek, jenž by byl částí vypravování o kroji na Mladoboleslavsku.

Účes k úpravě hlavy po způsobu starém měl pro všecka stáří, od věku dívky nejmladší až po věk stařeny, jeden znak společný; vlasy sče-sávány hladce k týlu, aby čelo a skráně byly volny. Vlasy do čela spadávající, hlava rozcuchaná byly-znamením nepořádku a „nepoctivosti" a