víra není než klam. Budu se všemožné starati bych se mohl na ni doptati. Dej mi to' Bože křesťanský, ať nezahynu v víře pohanský, ať raděj umřu dřív já, nežli mého pána dcera, rád mile to za ni učiním, můj oumysl nikdy nezměním! Ten sen mi leží na mysli, — ale co to přichází za hosti?

Dva legátové. Zdrav bud, služebnice věrný, Dioscora vzácného, zde ve slavným městě Nikomedye tak nazvaného, žádáme tě důvěrně, ukaž nám cestu směle k pánu tvému, Dioscorovi řečenému.

Služebník. Děkuji za to pozdravení, má se to stát ihned nyní, čeho vy ode mne žádáte, vskutku toho užit máte. Maličko můžete posečkati, já to půjdu mému pánu oznámiti. (Jde pryč.)

Služebník. Milostivý pane, jsou tu od Marcyána dva legátové.

D i o s c o r (již k přítomným). Co no • vého nesete mně? Slyším, že jste poselstvím posláni ke mně.

Legátové. Náš principál, dobře známý, vinšů je tobě stálého zdraví od našich bohů vděčně. Dále tebe žádati chce, bys jemu Barboru ctnou propůjčil za choti svou, že se s ní chce zasnoubiti, ji věrně milovati a ctíti.

Dioscor. Rád od pána vašeho, vysoce urozeného, tu poctu vyrozumívám, ať se to stane, chci tomu sám! Maličko můžete odejíti a já budu s dcerou o to mluviti.

Dioscor (k služebníkovi). Zavolej mně Barboru, ať ke mně přijde v tu dobu!

Služebník. Jejich vladařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Barbora (již k přítomným). Co poroučíš, otče můj, aby se stal rozkaz tvůj? _

Dioscor. Tomu chci, abys se vdala, tvůj panenský stav změnila.

Barbora. Otče! nemíním se vdáti, aniž muže chci poznati, ale pannou chci zůstati až do smrti v tom setrvati.

Dioscor. Mé dítě! Když se vdáti nechceš, srozumívám, že se "mnou býti chceš, se mnou býti a zůstati až do smrti setrvati. (K "služebníkovi.) Tehdy

Z*X°!$ mně le8áti> ať Jim mo11« ^Poveď dáti. (Legáti přijdou.) Vyřiďte pánu vašemu, mně dobře povědomému, po čem on tak u mě toužil, že bych mu rád se vsím sloužil. Ale má dcera Barbora na

žádný způsob vdát se nechtě, nýbrž v panenským stavu stráviti chce. Tehdy ať mne má váš .pán vymluveného, cokoliv by poručil jiného, má užit toho.

Legát 1. Děkuji za to pozdravení a vyrozumívám co Barbora míní, radši bych radostnější poctu nesl a mému pánu k potěšení přinesl.

Legát 2. Já s tím způsobem bych vinšoval, kdybych pro mého pána Barboru vyžádal, což ale jest činiti, když ona nechce svoliti.

Oba legáti. Tehdy bohové, bohové naši, opatrujte Dioskora po všechny časy. (Jdou pryč.)

Dioscor (k služebníkovi). Zavolej mi baumistra našeho, též zedníky panství mého.

Služebník. Jejich vladařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Služebník (k baumistrovi). Jsem poslaný pro tě od mého pána, máš se-dostaviti se svejma lidma!

B a u m i s t r. Já, služebník pána mého jsem přihotovený času každého. (K Dioscorovi.) Co poroučej, náš pane? Jejich rozkaz se hned stane!

Dioscor. Vystavte mně věži krásnou a vysokou, k tomu mírně širokou,, dám ji ozdobit rozličnýma ozdobami a. pěkně malovati v ní. Potom mou dceru Barboru vyvedu na tu věž nahoru.

Bau mistr. Pilně se chceme přičiniti a vůli tvé zadost učiniti.

Dioscor. Čest, chválu, díky bohům činím, poněvadž tu věž vyhotovenou vidím. Tehdy zavolej mně Barboru, ať s ní jdu na tu věž nahoru.

Služebník. Jejich vladařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Dioscor (ukáže na věž a mluví k Barboře). Vstup nyní do svého pokojíku, jak jest libé tvému oku! To všecko k tvej libosti dal jsem vystavět k tvej ušlechtilosti. Přebývej beze vší starosti, budeš zaopatřena se vším dosti. A já musím na cestu odejíti a tebe zde opustiti. (Pryč odejde.)

Barbora (sama). Když sobě roz-važuju pilně, jak jest to krásné a sličné, jak se svítí a se blyští, však co jest to divné ? Musí toho bejti jinší Pán, který to všecko řídí a spravuje sám. Abych