Předchozí 0109 Následující
str. 71

Nářečí 2 Císařova a okolí na Moravě.1)

Studie dialektologická

Napsal Jiří Malovaný.

Vesnice Císařov, jejíž nářečí jest mi základem popisu — jest vesnice tato mým rodištěm — leží u dráhy vedoucí z Přerova do Olomouce mezi vesnicemi Citovém, Brodkem, Kokorami, Lukovou, Roketnicí a Troub-kami asi uprostřed celého území popisovaného nářečí. Hranice popisovaného nářečí ovšem jen dle hlavních známek — dle měnění ej, y a někdy též i v hlásku znějící široce mezi i a e; 2) podle infinitivu na i a podle krácení každého čistého i v i — jsou asi tyto: Císařov, Roketnice, Dluhonice, Předmostí, Raclavice, Osek, Veselíčko, Lazníky Lazníčky, Zákřov, Penčice, Penčičky, Nelešovice, Čelechovice, Majetín, Brodek, Citov, Bobelouc, Rakodavy, Yěrovany, Biskupice, Otonovice, Klopotovice, fiehovice, Čelčice, Klenovice, Obědkovice, Tvorovice, Uhřičice, Lobodice, Troubky.

Uprostřed tohoto kraje jest území několika vesnic: Citov, Císařov, Brodek, Majetín, Kokory, Luková (a snad ještě jiné vesnice), jež majíce dialekt s větším územím shodný, mají dvě charakteristické zvláštnosti:

1. Slovesa IV. třídy, jejichž kořen se končí na r, 1; s, z, c; š, s, c, mají inf. a part. -1 dle vzoru trpěti: věřeť, věřeř, pileť, pilel atd., kdežto ve vesnicích severně a jižně ležících, počínajíc Roketnicí a Troub-tami, zůstává i, ale mění se v ě dle pravidla, jež později při popisu samohlásky i bude vyloženo: věřěť, kóřěť, věřél, kóřěl atd.

2. V užším území a snad i v některých osadách dalších dlouží se oj v substantivech adj. a slovesech v -ůj (každé ů se v dialekte krátí v u), jen tehdy, když jest dvojhláskou: kruj, struj; spokujně; ukruj si, ukrujte si atd.; když není dvojhláskou, nedlouzí se: dokrojek, ukrojit, podojit atd. V severní a jižní části — pokud jsem mohl v některých vesnicích pozorovati — dlouží se o i když není oj dvojhláskou v praes. a inf.: bójim se. Roketnice fčel.i se rójijó. Uhřičice atd. 3)

Popis tento spočívá hlavně na dialektu Císařova a pak též na dialektu některých vesnic okolních: Citová, Brodku, Majetína, Lukové a Ro-Tsetnice; proto zvláště ojedinělé odchylky od řeči spisovné platí plně jen pro tyto vesnice, pro ostatní vesnice platí jen podmínečně.

Pro pravidlo bezpečné neuvádím mnoho dokladů, avšak odchylky od něho uvádím vždy všechny; rovněž uvádím všechny odchylky od jazyka spisovného, jež neukazují jasného pravidla.


1) V Bartošově Dialektologii moravské v II. dílu jest důkladný popis tohoto nářečí 40.—62.
2) Dle Bart. Dialekt. II. str. 42. označuji tuto samohlásku, je-li krátká, literou ě, je-li dlouhá, ě.
3) Viz Bart. Dialekt. II. str. 45.

Předchozí   Následující