„Kam ho sem všichni čerti zanesli!" pomyslil si Badalec, když vodník odešel. „Vím již", pravil pak sám k sobě, „buďto jdeš se ty pomstít mně, žes mne tehdy ve svou moc nedostal, nebo já se pomstím tobě. Jen počkej zítra!"

A jak si náš Badalec umyslil, tak i učinil; druhého dne, když vodník zase pro kus masa přišel, tvářil se Haštal, že špatně pochopil, na který kousek masa vodník mu ukázal. Vodník dal se svésti a ukázal ještě jedenkráte, ale Badalec měl sekyru v ruce, a mžikem dva prsty u ruky v polovici jich mu usekl.

Mužík vykřikl a chtěl vrhnouti se na Badalce, ale týž dobře věda, že vodník na suchu tak slab jest, že jej přepere deset much,4) a ozbrojen kromě toho sekyrou a noži, se mu vysmál, pravě: „To máš za to, že's mne jednou topil."

Uplynulo od doby té as deset let, když se Badalec ubíral ze vsi nedaleko městečka, a cesta vedla jej právě kolem velikého městského rybníka. A jak tu tak po náhonu kráčí, uzří náhle na břehu velikého kapra v písku sem tam sebou smýkati.

„Hm, ten by nebyl právě dnes špatnou večeří," pomyslil si, a sejmuv s ramene zrychla ubrousek, v němž prve kýtu do vsi byl nesl, skočil s náhonu a chytiv jej pěkně důkladně za otvory žaberní, jal se kapra baliti. Ale zvláštní věc! Kapr, ač zdál se již býti nedalek své poslední hodinky, a ač jej Badalec zručně a pevně držel, vyškubl se mu z ruky, a vymrštiv se do rybníka, zase jako leklý na povrchu vody ležeti zůstal.

„Počkej, jak ty mi neutečeš, ferino. Nemáš k tomu již dostatek síly," pravil náš řezník a neleně usedl, zul si boty, vysoukal kalhoty až na kolena á hr! clo rybníka.

V témž okamžiku zmizel mu však kapr před očima a místo něho vystrčil hlavu z rybníka vodník, a šklebě se zuřivě na Badalce, uchopil jej v pasu a obrovskou silou táhl jej pod vodu. Badalec bránil se, ale neubránil se — druhý den vylovili z rybníka řezníkovu mrtvolu; na jeho čele uzřeli lidé deset vytisknutých prstů vodníkových, dva z otisků jich byly kratší, jakoby pocházely od prstů na pólo useknutých. 5)

(Dokončení.)