na kameni v řece. ,Táto, táto, já vidím támhle v řece zelenýho chlapečka,' volám. Ale táta neviděl ničeho. Na můj křik však zmizel zelený chlapeček."

Jako dospělého člověka viděli vodníka ve Yelešíně, kde byl řezníkem jakýsi Svět, kterému se dařilo velice dohře. Mezi kupci byl i docela cizí člověk. Nikdo nevěděl, odkud by byl a kde by „zostával". Denně si přicházíval z rána „koupjit" kus masa za šesták. Peníz však druhý den nebyl v pokladně. Řezník dlouho na to nepřišel. Jednou však přišel starý odběratel příliš pozdě. Svět měl již peníze zavázané v šátku. Cizí člověk hodil peníz do krámské kasy; jen jen zazvonil. Druhý den však peníz v kase nebyl. Brával tedy sám řezník peníz z ruky Cizincovy. Při počtu však přece scházíval vždy šesták. Dával jej tedy na zcela oddělené místo; ale i. odtud beze stopy zmizel. Řezník nevěděl si rady. Tím bedlivěji si všímal cizince. Ke svému ustrnutí shlédl, že mu kape z levého šosu. Když opět jednoho dne přišel si vodník pro maso, dí k němu řezník, položiv maso na špalek: „Ukažte si, ze kterého kousku chcete mít maso?" Cizinec ukazuje ukazováčkem na kus masa; ale v tom Svět tne a utne mu prst. „Počkej, jak ty toho budeš litovat!" pohrozil vodník a zmizel. Netrvalo to dlouho, a Svět seznal vodníkovu pomstu. Utopil mu pod kápějí malého synáčka. 3)

Podobně vypravuje se v Jindřichohradecku. V malém městě v horách byl živ jedenkráte řezník jménem Haštal, jemuž však v eelém okolí jinak nepřezdívali než Badalec. .

Haštal Badalec měl ač malý, přece pěkný a vždy hojně zásobený krámek na náměstí; ký div, že k němu nejen lidé z města, ale i z celého dalekého okolí pro maso jenjen se hrnuli. Badalec zjednav si dobrou pověst o svém zboží, velice si na ní zakládal a i nadále každému, jak nejlépe mohl, posloužil.

Při všem tom byl šprýmovný, veselý a jedva krámek otevřel, již novinkami z města i okolí vítal své zákazníky.

Jednoho dne však náhle umlkl a po celé dopoledne mlčel, až to jeho denním odběratelům bylo nápadným. Vstoupilť totiž dnes hned z rána do krámu malý mužík v zeleném fráčku se špičatým kloboukem na hlavě, jemuž z levého boku voda kapala a jedovatým pohledem změřil si řezníka Badalce.

Haštal jej hned poznal. Byl to vodník z blízkého městského ryb-níka, jejž byl Badalec častokráte jako hoch dráždil různými žerty, ba jedenkráte Haštala týž vodník, když hoch v rozpustilosti až do prostřed rybníka se odvážil, již za nohy držel a do hlubiny jej stáhnouti se snažil. Tehdy uzřel Badalec pod vodou jeho šklebící, na kořist ďábelsky se těšící tvář a dosud si vzezření zapamatoval tak dobře, jako vodník tvář řezníkovu. Tehdy Haštal ve smrtelné ouzkosti sáhl pod vodu a uchopiv vodníka za jeho zelené vlasy, kštici mu jich vytrhl. Mělť je dosud na památku uschovány.