udělal to a říkal to jako selka a přišel tam k jedné hoře do skály, kde kozlové, kocourové (se) selkami, čarodějnicemi, hodovali, slavili, podivná jídla jedli, pili a tancovali. On to všecko tak neuměl. Za tou příčinou každý naň hleděl a poznali ho, zvláště jeho selka, řkouc: „Kterak ty jsi sem .přišel?" On jí to vše vypravil. Ona mu poradila, aby se odstranil, a dala mu kozla neb kocoura. On prý ho vyvede a odnese. Sedl na kozla (pověst dí), a on ho odnesl, přes jeden rybník udělal skok, který nikdy neviděl a o něm neslyšel. Slovem, spadl s něho dolů a neviděl, kde je, kde se nalézá, a kozel či kocour se mu zmizel. Voráč musel ležeti na onom místě až do rána nebo několik dní; potom k němu přišel ňáký pán, když dlouhý čas bloudil po onom lese nebo horách a skalách. Onen pán se ho ptal, odkud by byl, kde byl a co je zač? On inu vše vyjevil a týž pán mu zase vesnici, . až přišel za šest let do oné vsi, kde byl sloužil. Selka čarodějná jej pohřešila a on to vše příle-žitě sedláku řekl od počátku do konce, co se s ním stalo. Sedlák viděl, že má tajnou čarodějnici. Propustil ji. Variant dí, že ji udal jako čarodějnici a ona jako čarodějnice byla na hory vypráskána a na hranici upálena. Srov. práskání čarodějnic a jich pálení před sv. Filipem a Jakubem.

Karásek na komíně. Čarodějnice N. zůstávala vedle ovčína zvolenovského u silnice u Studničku v baráku. Na tomto domku sedával na komíně rarášek. Žádný ho neviděl ani neslyšel mluvit, jen tato čarodějnice X. Ona to povídala. Týž rarášek v noci křičel na ni: „Manana." Ona na to čarodějnice vyšla ven. A on jí povídal, jak má lidem čarovat, kde jsou.poklady zakopány, jak se má při všem zachovat. Někdy jí tam máslo čarodějné nosil, podal a vylil. Řídké bývalo jako tvaroh a žluté. Eolníci a voráči kola ním mazávali a ona jezdila a se točila tato kola jako stekla.

Ha strm an šil boty. Jednoho času šel v noci od muziky z Kamenného mostu do Zvoleňovsi N. muzikář a tam u splávku u rybníka seděl na vrbě hastrman a šil si boty při měsíci a zpíval si: „Svěť, měsíčku, svěť, až si ještě jeden štich udělám." Týž muzikář na to pravil: „Jak já ti zasvítím," a udeřil ho holí svou, až hastrman skočil do rybníka, řka: „Jak já se ti pomstím, až tady půjdeš podruhy." Za ňáký čas šel tudy týž muzikář s houslemi. Zase zde v noci napadl toho hastrmana na splávku na zemi, kde se dvě strouhy vody sbíhají u Kamenného Mostu. Ěka mu ten hastrman: „Nyní mně, muzikáři, zahraj: Kdo jí česnek a cibuli, po ňom hlava mu nebolí." Však muzikář N. |ze Zvoleňovse hrál: „Narodil se Kristus Pán" atd. Na to hastrman skočil do vody, řka: „Nemohu se ti pomstít. Nemám k tobě moc, ale kdybys mou byl zahrál, byl bych se ti pomstil, byl bych tě utopil."

Kůň bílý. (Pověst.) V Trpoměši šel v noci jistý člověk N. pěšky. Potkal bílého koně. Tento kůň pravil pocestnému: „Ty jsi utej-raný, sedni na mne, já tě ponesu." Tedy sedl naň pocestný. Kůň šel zprvu pomalu a čím dál, tím čerstvěji běžel, až skoro posledně letěl. Cestující se ho držel za hřívu, aby neutíkal, a tloukl ho klokočovou holí,