kulturním, psaný přesvědčivě, se střízlivou rozvahou, prostou veškeré horující fantastičnosti. Nemůžeme však zatajiti podivení, proč spisovatel, jinak dobře obeznámený s českou starší literaturou, neuvádí prací novějších o této sporné otázce. Byl by značné rozmnožil materiál z Moravy přehojnými vyobrazeními křížů tak zv. cyrillomethodějských z publikace AI. Fran ze, Kunstarclia-ologische Aufnahmen aus Mähren, Brunn, 1894, 1. 24—29. Srv. téhož stát „Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren" Mittheil, d. Centralcom. 1893, 106. Ne-budiž také vykládáno za neskromnost, upozorňujeme-li, že v poslední době otázka o původu křížů cyrillomethodějských bylav řešena několika závažnými články v českém Lidu, který přece v Moskvě je vyložen v několika exemplářích a tedy je přístupen tamějším ruským učencům, když píší o otázkách, spadajících do rámce našeho sborníku. Srv. A. Šolta, Starobylé kříže kamenné v okolí Chrudimě, český Lid II. str. l.-;7, dodatek str. 51<>; téhož Starobylé kříže v okolí Domažlic, Něm. Brodu, na Tá-borsku a v Lužici, Český Lid III. str. 178, 288; J. Brož, Staré kříže kamenné, český Lid IV. str. 270; J. Král, Starobylé kříže z okolí Vamberka, tamtéž str. 271; Dr. J. Kalousek, Starobylé kříže v okolí Vamberka, tamtéž, str. 371; V. Houdek, Doklad pro vznik kříže r. 1619 z města Únčova na Moravě, tamtéž str. 372; Dr. J. Kalousek, V záležitosti křížů t. ř. cyrillomethodějských, český Lid IV. str. 130. Zejména článek Šoltův a Kalouskův zasluhoval pozornosti ruského učence, jenž přece tak pilně si všímá ve svých pracích českých prací odborných. Nejmenuj e-li český pracovník v oboru bájeslovném a lidovědném knihu Afanasjeva ve svých studiích, poněvadž má jiné stanovisko vědecké a nechce nikterak uvalovati citacemi četných vybájených vývodů jeho na sebe podezření, že nezná novějších, .spolehlivějších výsledků srovnávacího studia bájeslovného a lidověd-ného, tu kritikové ruští vyčítají hned neznalost odborné literatury ruské. Máme jistě právo podobné, žádati navzájem, aby výsledků vědecké práce české nebylo tak macešsky opomíjeno, jako tomu při práci, o kterou zde jde.

* Briickner AI., Kazania šre-

tlniowieezne, Cz§šč druga, W Kra-kowie, 1895. Pro srovnávací lidovědné studium je nová práce prof. Brücknera pomůckou neocenitelnou, ba nezbytnou, zejména 1. stať, věnovaná pověrám lidu polského ve věku XV. Ž rozmanitých pramenů, hlavně z výčitek mravokárců, sestavil prof. Bruckner poutavý mosaikový obraz lidového zvyko-sloví ve věku XV. Mezi prameny přibíral pečlivě památky původu českého. Jmenujeme především Jana Holešovského skladbu o štědrém večeru (slibuje studium zvláštní o Holešovském). Na četných místech uvozuje příbuzné zvyky a pověry staročeské hlavně na základě publikací podepsaného: Staročeské výroční obyčeje, 1889 a Seznamu pověr a zvyklostí pohanských (Indiculus super-stitionum et pagamarum) 1894. Není takořka stránky při studiu lidovědném, které by se byl prof. Briíckner ve výborném výkladu latinských textů staro-polských nedotekl. Lidové léčení, předzvěsti, pověry, zábavy — vše to, jak nyní vídáme v podání lidovém, dokládá spisovatel zaručenými, spolehlivými zmínkami, vykládá kritickými vysvětlivkami, srovnává, rozlišuje podstatné zprávy od přídatků bezcenných. V 2. stati věnoval pozornost rukopisům Mikuláše Vlaského. Zajímavý pro Cechy je třetí oddíl: „Jana Sylwapa Exemplar Salut i s." O Janu Sylvánovi čili Jeronýmovi Pražském, zpovědníku Vladislava Jagelly, opatovi sandeckém, misionáři na Litvě (+ 17. července r. 1440 v Benátkách), podal Briickner důkladnou studii v Bibl. Warszavské 1892, I. 461—471. Tuto dodává poučení o Sylvánových rukopisech, traktátu asketickém Linea salutis s polskými glossami. Ve á. oddílu rozepsal se autor o rukopise téhož S y 1 w a n a „Quadragena Salutis" opět s glossami polskými. V oddílech uvedených i dalších oceňuje pak ještě další sbírky kázání staropolských po stránce jazyko-zpytné i kulturně-historieké. Přofessoru Brücknerovi dlužno vysloviti vděk a uznání za to, jak horlivě při svých pracích vědeckých všímá si památek původu českého. Objasnil již tak mnohou stránku těchto památek, často před ním mylně vykládaných, nesprávně posuzovaných. V nové knize podává vážený professor slavistiky na universitě berlínské další, poučný toho příklad. Pokládáme za svou