1896, v Humpolci 1896. Vítáme srdečně novou Musejní společnost, která si vytkla ve svýcli stanovách mimo jiné také sbírati lidové památky. Vydaná I. Zpráva svědčí, jak rychle a úspěšně pokračuje spolková činnost za horlivého účastenství zejme'na pp. učitelův. Jednatelská zpráva, podaná od J. Kopáče, vymyká se z rámce obvyklých, frásovitých šablon a přesvědčí každého, že se v mladém, snaživém spolku skutečně „jednalo". Širší kruhy čtenářstva bude zajímati studie Jar. Mančala, pilného přispívatele do Českého Lidu již od I. ročníku. Vybral pro Zprávu Musejní ze své bohaté sbírky lidového podání stať: Lidové podání z okresu humpoleckého: I.Báje-sloví. Dobrá práce. Zasluhuje zde zvláštního upozornění svědomitost, s jakou spisovatel udává zevrubně, v které osadě byly jednotlivé záznamy učiněny. Mančal sebral v této první části lidové zkazky, pověry a obyčeje, jež se týkají: 1. oblohy, slunce, měsíce, hvězd, mléčné dráhy, blesku, hromu, duhy, větru, Me-luzíny a 2. Jedubaby, můry, klekánicé, bílé paní, sudiček a divých žen. Zapsány jsou tu četné a dosti neznámé zprávy. Těšíme se na pokračování, přejíce novému podniku plného zdaru.

* Laube Gustav, Volkstlriim-liche Überlieferungen aus Teplitz und. Umgebung; Prag, 1896. Snaživý buditel národopisného ruchu mezi Němci v Cechách, professor university německé v Praze Dr. Adolf Hauffen, založil mimo jiné novou publikaci, věnovanou tomuto ruchu, pod názvem: „Beiträge zur deutsch-böhmischen Volkskunde." Za 1. číslo I. svazku určen jest úvod do studia lidovědného a ze-vrubná_ bibliografie. Kniha vyjde v krátké době. Číslo 2. bylo již vydáno a obsahuje podání lidu německého v Teplicích a okolí (prof. Dra. G. Laube). Spisovatel nepouští se do studia odborného, nesrovnává soustavně s českým lidovým podáním a také nerozlišuje, co tvoří podstatný charakter lidového podání v rodném kraji. Nebylo to nikterak účelem jeho práce velmi cenné a záslužné. Co tu podává, řídě se postupem dotazjiíku, sestaveného od Dra. Hauffena (viz Český Lid IV. 248.), je sebráno přímo z úst lidu německého na Teplicím se všemi zajímavými podrobnostmi. Pěkně spořádaný materiál přijímáme s povděkem

jakožto bezpečný podklad studia srovnávacího o poměru lidového podání českého a německého v Čechách. Že tato-lidová podáni obou národností navzájem na sebe působila, není pochyby, čtouce v knize popisy jednotlivých zjevů, častá se o tom poučíme, a Dř. Laube sám na vlivy tyto upozorňuje. Vybíráme přiklaď na str. 37, jak prý mládež chodí v době vánoční „Gólede geigen" (t. j. koledou). Mezi hrami dětskými na str. 70 zahlédneme zábavu „Patschek oder Spatzek", tedy také děti v okolí Teplic hrají „špačka". Podobně na str. 84 shoduje se tajná dětská řeč s tajnoa řečí dětí českých (viz o ní český Lid V. 370, při referáte o studii Jagičově, Geheim sprachen bei den Slaven). Přidává se „ati" a „wre:" Ich will dich eine geheime Sprache lehren — Atich. watill datich atine gatihatime Spratiche latihren ¦= Jawre wiwre diwre eiwre gewre, heiwre Sprawre lehwre. Pozoruhodná v této příčině je také připojená sbírka pohádek. Těšíme se na oznámenou práci prof. Hauffena, jakož i na pokračování zahájené publikace, na jejímž základě hodláme vždy časem sestavovati srovnávací studie o vzájemném vlivu podání lidu českého a německého v čecnách.

1895. Spisovatel na základě hlavně Havelkových prací o křížích tak řečených cyrillomethodějských dospívá přesvědčení, že kultura byzantská měla vliv na kulturu západní Zda tento vliv souvisí s činností Cyrilla a Methoděje čili nic, jest otázka prý jiná (str. 13.). Spisovatel pak v dalším dovozuje obšírněji, jak se vliv slohu byzantského jeví v rozmanitých odvětvích umění západoevropského. Cechy a Morava neodolaly také tomuto vlivu, jenž zasahoval ve věku IX. přímo do kulturních poměrů tamějších činností věrozvěstů slovanských a jejich družiny i jejich nástupců. Tak možná vykla'dati objevy památek rázu byzantského (jako-na př. bronzový kříž Ostrovský, který patří, soudíc podle koruny Kristovy, do XI—XIII. věku), zejména v době, kdy vliv a tradice byzantského umění v západní Evropě četnými příklady jsou doloženy. Vítáme s potěšením nový příspěvek Speranského k českým dějinám