str. 118
grobova pod stedcima", Stárohrvatska Prosvjeta, u Kninu. 189R, IL 1., str. 40—42.
* Jak říkají ženci při „vázáuí" kolemjdoucích, popisuje P. AI. Dostál v Národní Politice 189«, č. 204, v článku ,,0 žních". Vazačka nebo žhe-řka položí před „pánem", jenž jde kolem, dvě hrsti obilí křížem na zemi a říká: „Poníženě vítáme, my to právo máme svázati císaře i krále. I my to právo máme vyprositi na soudek piva i na sklenici vína, by ne svlažila naše žíznivá huba. Kdo tu hrstičku zaplatí, nic na kapse neztratí, tomu dá Pán Bůh zdraví, štěstí, po smrti nebeský království." Pán se pak vyplatí z vazby zpropitným.
Otázky a odpovědi.*)
* František Vavák z Milci c,
(PhCS.) Vyobrazení proslulého tohoto rychtáře v Milěicích, o němž píšete, neznáme. Snad Vám postačí zdařilá sil-houetta jeho, jejíž věrnou reprodukcí připojujeme. Kok narození Vavákova 1741, f 1816. Výklad podal Alois Jirásek, Světozor, Tb92, 541. Srv. o Ta-vákovi „Selské zrcadlo" v ĚezníQrově Modré knihovně, v Praze, 1895, č. 26.
* Proč škádlívají krejčí kozlem? (Vil. K.) Kolují rozmanité pověsti čtverafiivé o tom. Na př. rozšířena je tato žertovná rozprávka, kterou vypravuje Abraham a St. Clara. R."l422 bvl obléhán hrad Karlův Tvn a obyva-
telé hradu mořeni jsouce hladem, neměli jíž než kozla jedinkého v celém hradě. Vyslali posly k nepříteli s prosbou za příměří na 24 hodin, předstírajíce, že by rádi slavili svatbu. Bylo jim to povoleno. Zabili kozla, zadní kýtu potřeli krví a posypali srnčími chlupy a poslali ji pak takto upravenou vůdci Pražanů a polnímu setníku, jenž byl svého řemesla krejčím, na důkaz vděčnosti za milost uděleného příměří. Nepřátelé uzřevše zvěřinu tuto, divili se tomu, že tolik ještě potravy mají, a vzdali se dalšího obléhání, vraceli se s nepořízenou do Prahy. Obyvatelé hradu prý jásali, stříleli radostí, že kozel nepatrný zapudil tolik tisíc nepřátel. Proto prý škádlívají krejčí kozlem, že onen vůdce byl ošáíen kozlem.
* Contes Bouddhiques. (—r—). Článek, jehož název uvádíte z Revue de l'histoire des religions (red. J. Réville), Paris, 1894, XXIX. č. 2, str. 194—211, obsahuje toliko „Legende de Vidudadba (Commentaire du vers 47 du Dhamma-pada). Přeložili G. de Blonay a L. Gr. de la Vallée Poussin. Sliboval jste si tedy podle názvu více, než článek obsahuje.
* Kolomejky. (Fr. K.) Doporučuji studii M. S u m c o v a, jež byla pak vydána v časopise 3opn, y JTbBOBi, 1895, str. 377 a d. v překlade V. Lukiče.
* (P. P.) Správný název časopisu,
*) Jak jsem oznámil v Českém Lidu V. 479, budu otiskovati v této rubrice odpovědi na dotazy, jež u velikém počtu docházejí z kruhu čtenářstva českého Lidu. pokud jsou důležité pro studium lidovědné a kulturně-historické. Doufám, že v příštích dobách leckdy mohou býti vhod. Potěšila mne nejen hojná účasť, nýbrž také uznání, že pod tímto záhlavím v minulém ročníku jest otištěno mnoho zajímavých a důležitých pokynuv a zpráv. Srov. úsudek Dra. A. Brücknera ve Weinholdově časopisu Zeitschrift des Vereines für Volkskunde, Berlin 1896, 220: „Viel interessantes Material enthält der Briefkasten der Re-daction."
|
