německých zahalena mythickým ovzduším. Srov. Český Lid III. 63; F. Hen-řík, Ruch, v Praze, 1887. Hlavně v Praze kolovalo plno pověstí o jeho pobytu, o jeho domě a pod. Vypravuje o'tom J. Svátek, Pražské pověsti a legendy, v Praze, str. 133. O témž zmiňuje se také Šebest. Hněvkovský v předmluvě knihy Doktor Faust, Starožitná pověst v 9 zpěvích, v Praze, 1844. Hněvkovský líčí tam doslovně upomínky na mladá léta: „Když jsem v roce 1782 do Prahy na studie uveden byl, vypadalo to tam jaksi temně; v každém pošmourném domě tam strašilo. Toho času jezdíval ještě v noci po ulicích bezhlavý muž; nalézaly se tam často poutnice, co se na Hradčanech u sochy pro výstrahu Drahomířina propadnutí postavené vroucně modlily, vídali se mnozí venkovníci, co pouť na Vyšehrad k ^patření sochy od zlého ducha z Říma unesené vykonávali. Tenkrát také při každé příležitosti na sta povídek o čer-nokněžníku doktorovi Faustovi, co tam všecko kutil, se slýchalo: jak se dával ďasy vozit, a jak jiní mu kamení v jízdě čerstvě odhazovat musili; jak z hořejších podnebí na plášti ujíždět uměl, ukazovalo se chatrné stavení uprostřed Uhelného trhu, kde bydlil a kouzla tropil; mnohé se také o Sirkové ulici, kde ještě sirný zápach zaváněl, pak o Ďáblovu a Sixovu domu, co tam prováděl, vypravovalo. Toho času ještě za národovce držán byl; to vše potvrzovaly překupnice, které se na své prabáby, jako očité svědky odvolávaly. Toto všecko jsem já upřímně věřil. . . . Po 4Olotém venkovském ouřadování vyvolil jsem si co na odpočinutí daný měšťa-nosta Poličky obyt v Praze. Tam se více nenacházely povídky o strašidlech, ano i pomník Drahomířin", 'i obyt Faustův zmizel; tento pro lepší vyhlídku a získání trhové prostrannosti odstraněn byl; ba i pověsti o Faustovi co chmury mlhové, sluncem plašené se tenčily, a jen časem v rozmaru o některých ďo-mícli jeho oučinkování se zmínka činila. Možná dost, že Faust, který rozhlášený lékař a lučbář býti měl, takovou pověst pro větší znamenitost mezi lidem pozůstávati nechal, která s dalším roztrušováním se více rozmáhala, kudy lehce povídky, které již o dřevnějších čarodějích, jako v Čechách o kouzedlníku

Zitovi a v Polsku 0 Tvardovském roztroušeny byly, Faustovi se přivlastnily, které napotom životopisei sezbírali aneb mnohé přisaditi za dobré uznali." Srov. Zíbrt, Květy, 1893, str. 340, kde jsou pověsti staročeské o Žitovy srovnány s pověstmi v Karchesiově vydání „Historie o původu Dra. Jana Fausta", v Praze 1611.

* Slováci čarodějní. V Karlo-wiczově Wisle, Warszawa, 1896, 1., str. 125, vypravuje L. Hampel, že lid polský pokládá potulné prodavače ze Slovenska za čaroděje a že se jich bojí.

* Shazování kozla na sv. Jakuba v městě Kozel ve Slezsku do r. 1780 patřilo mezi pravidelné zábavy výroční. V den sv. Jakuba vyzdobili členové cechu řeznického kozla, pozlatili mu rohy, ověnčili stužkami. Kozla pak provázel cech řeznický za velikého účastenství lidu po ulicích. Pak jej vyvedli na starou věž nad Ratibořskou branou a nutili jej s hlukem ke skoku, a když se vzpouzel, shodili ubožáka násilně. Na zemi byl zraněný kozel txsmr-cen nožem. R. 1786 dozvěděl se o tomto krutém divadle pruský ministr Heym a zakázal shazování kozla, že prý hlavně má nelidské toto divadlo zhoubný vliv na mládež, jež se stává otrlou, zvyká týrání zvířat a vůbec surovosti. Vypravuje Dr. Stan. Karwowski, Lud. Organ towarzystwa ludoznawczego we Lwowie (red. Dr. A. Kalina), Lwów, II. 3,18'Jíi, str. 195.0 shazování kozla v cechách viz český Lid IV. a V. Říkadlo nad kozlem uvádí AI. Jirásek ve feuilletoně Dva staré zvyky, Národní Listy 1882, č. 152 Líčí, jak prý nevěsta říkala před popravou: „Nermuť se, kozle, že svůj život dokonáš. Vypršela tvoje hodina, dnes svůj život skončit máš. Po celý tvůj život užíval jsi kratochvíle, ted1 za své špatné činy přišla tobě smutná chvíle. Nemeškej, skoč rychle dolů, sraz hlavu, uděláš konec všemu."