K potvrzení toho jsme se nejen vlastnoručně podepsali, nýbrž i dva svědky k podepíšu dožádali. A slavný vrchnostenský úřad panství V. poníženě žádáme, by přítomné svatební smlouvy do patřících kněh vtělit povoliti ráčil.

Jenž se stalo v N .... dne 9ho července 18 . .

Josef H., svědek.

Josef Mařík, ženich.

Jan K., svědek.

Anna Vondráčková, nevěsta.

Jan Vondráček, otec nevěstin. Jan Mařík, otec ženichův.

Po smlouvě dojde se na úřad pro „cedulku", jak povolení nazývají. Potom jdou na „cvičení", kdež je pan farář zkouší, jsou-li v křesťanském náboženství vycvičeni. Po té jsou po tři neděle ohlášky; někdy bývají všecky tři najednou. Řečníka čili „tlampače" zvolí sobě ženich; tlampač zve asi čtyři dny před svatbou. Přijda do stavení, praví: „Pantáto a panímámo! Vzkázali vás pantáta a panímáma Maříkovic pozdravit, abyste se za ně nestyděli, a dá-li pán Bůh, v úterý na veselku přišli. Ne ale abyste dali pro sebe desetkrát chodit, nepřijdete-li, přijedu pro vás s trakařem, do něhož dvě kozy zapřáhnu." Pozvaní ovšem slíbí. Řečník dá s Pánem Bohem a zve dále.

U ženicha a u nevěsty napeče se koláčů, neboť dostávají „pomoc". Pozvaní přinášejí máslo, nové i převařené, vejce, slepice, husy, pšenici, cukr, kávu, mák, s)rr i peníze, tedy věci, které by se pro domácnost nebo k svatbě hoditi mohly. Služce, jež pomoc přinese, navážou koláčů s opětným pozdravením.

Nevěsta vyvolí si družičku, ženich družbu, který muziky zjedná. Družička i nevěsta dají si zhotoviti šaty co možná krásné k oddavkám. Ženich a družba zjednají si též šaty nové; tu musí mít každý kabát pěkný a kalhoty též soukenné a kastorový klobouk.

Družba jde s muzikanty k družičce vyhrávat nebo zahrát „štandrle". Zde zahrajou asi deset písniček, při čemž vesnická chasa vesele si počíná, neboť dostanou nejen muzikanti,, ale i ostatní chasa jíst a pít dostatek ; za hanbu by se pokládalo, kdyby se při té příležitosti skrblilo. Odtud jdou k nevěstě, kdež se totéž opakuje. Od družičky dostanou družba a muzikanti fábory, totiž pentličky buď barvy červené nebo bílé, nebo oboje najednou na proutek rozmariny uvázané. Druhý den na večer zahrajou družbovi, od něho přijdou k ženichovi, kde pak již přes noc zůstanou. Sem se vztahuje národní píseň: