Ze života slezských dětí.

Pěstounka dítě na rukou „h u š ť á". „M raští-li", třeba mu „p š í-kať": „psi, psi, psi", by se ukonejšilo. Uspalé pokládá se do kolébek, které jsou dvojaké: „kruhové a hušťací". Posledně jmenované jsou z doby novější. Kolébky dříve národní malíři malovali barvami modrou, zelenou, bílou a žlutou, teď méně. Na kolébky sbíralo se o veselích. Družba přinesl si k tomuto důležitému úkolu prázdný talíř nebo koláč, na jehož vrchu umístěna bjrla od cukráře udělaná kolébka s dítětem, a postaviv se do prostředka jizby, aby ho všicktri viděli, prosil o pomoc na kolébku takto: „Milí panicové a páni! Poněvadž Pán Bůh tyto dvě osoby dnešního dne spojiti ráčil, tak já doufám, že v roce nebo ve dvou krásného synáčka nebo dcerušku očekávati máme. Tak já na •místě pana ženicha a paní nevěsty o nějakou pomoc na kolébku a na pěkný povijanek prosím, aby ta kolíbka ani žlutá ani strakatá nebyla, ale aby zlatý kruh, zlatý povijanek měla, aby sama zpívala, sama kolíbala, nebo pan ženich ohlašuje, že kolébat neumí a učiť se nechce, že raděj pomoc udělí." 3) Hosté takou nebo podobnou řečí vybídnuti, házeli nevěstě peníze a jiné potřebné věci.