Prázdnou kolébkou kolébati se nemá. aby se dítěti nevykolébalo spaní nebo zdraví. Nerovně-li kolébka se pohybuje, haní ji, že „hurda". V zahradách, na polích sestrojují se kolébky z uvázané „t r a v n i c e, drhty". Od pohybů má pak rozličné pojmenování taká kolébka, jako: „b a ni b e 1 u š a, b o m b e 1 a, b o m b r 1 í k, bambula, kolebuš a" ; děti v ní se bambají.

Xa dědinách pěstují se dítky 1/4 - 1/2 roku; chodí v 11 —14 měsících. Než se učí choditi, musí napřed uměti seděť; nejde-li jim seděni, žertem praví, že „ty dva pepře mají ještě moc kulaté". Pobízí-li se dítě, by h a č 1 o, volá se na ně „šupupu, šup aj": Až dovede seděti, pak hned „bací, lozí" po zemi a chodí po „čtverňu". Po tomto umění staví se; by tak učinilo, láká se: „stankaj, no hopapa! Poď za mnum, no hapaj, halo, halo!" Prve učili děti „deptati" v koši na kolečkách, teď jich málo zříti; synek postaví se ke stolu, lávce, a pak sám „spina se kole vš ecke ho". Za krátko stojí již „pánkem", „pan, pan!" Svalí-li se, volá se na něj „kotrbyc" nebo „hopapa", kteréž slovíčko jest zároveň pobídkou, by povstal. Jestliže se udeří, tož se ho táží: Máš „bardybuc" nebo „bom?" Pláče-li, chlácholí ho matka: „nic to, nic," a „dmuchá" mu bom, říkajíc: „Velká raná u barana, zahoji se až do raná."

V létě posazují děti na „vůzky", „k o 1 e s k y" a vozí je, však opatrně, by jich „n e v y š k o p i 1 y" (nevyvrátily); za zimy touž službu zastávají „sáňky a kar nik". Sáňky nejsou okuté, ale ozdobnější karnik vždy.

Slovy: „pod do buličky nebo hůlky, budeš hul ať, h a 1 a ť, v y n a ť, s pink ať", vyzývají se děti spát. Písní, jimiž seděti uspávají, jest dost hojně.