kroj blatský zařaděn do sbírek kraje táborského. Vším právem ovšem náležel tam zajímavý kroj k o z á c k ý, jenž rozšířen byl v nemnoha vesnicích kolem Z e 1 č e a těsně pojil se k severní hranici Blat.

Mluvíme-li již o krajině, budiž nám dovoleno, zmíniti se též krátce o lidu samém. Lid na Blatech jest dobrý, upřímný a zvláště rád miluje zpěv. Na tomto poli kyne zde ještě přebohatá kořist našim sběratelům lidových písní. V řeči své užívá lid zdejší ještě namnoze nepřihlašovaných samohlásek a tvrdého t, na př. ve slovích éalo, včaía, štůťa (štola); zaměňuje též souhlásku v polosamohláskou /, na př. ve slově slobodný. Z tanců lidových udržel se zde tanec „k o 1 o" zvaný, upomínající velmi na tanec jihoslovanský téhož jména. Kolo blatské jest tanec výhradně ženský.

Děvy a ženy blatské tančí jej za stálého zpěvu a průvodu hudby. Původu jest velmi starého. Ovšem, že se jim do toho také nějaký čiperný chasník připlete; leč běda tomu smělci! Vede se mu, jako ubohému Tomanovi v známé balladě. Chuďas, div že v tom divém reji blatských vil na konci duši nevypustí!

Jako všude jinde v Cechách, zapomínal i bodrý lid náš na Blatech, a to hlavně vlivem postupující vzdělanosti a živějším stykem se živlem městským, na krásné starobylé obyčeje a zvyky své a nevážiti si počal i svého rázovitého kroje národního. Kroj mužský vyhynul již zcela před 20 lety, ženský pak, ač udržel se ku podivu ještě do doby nynější, vymizí již také za krátko naprosto a části jeho budou ukryty už jen v malovaných truhlách blatských babiček, částečně pak i zachovány a na odiv vystaveny ve vitrínách našich museí, aby alespoň potomci jejich viděli, jak krásně slušíval těm jejich babičkám.

Bohužel, z kroje mužského zachovaly se zbytky jen velice nepatrné. V našem městskéin musei chováme z kroje mužského pouze 2 kabáty, vestu, několik koženek a aksamítek (vydrovek). Toť vše, čeho se nám podařilo zachovati, ač pilně bylo v kraji, zvláště po mužském starém kroji pátráno. Tuším, že i v jiných museích jsou sbírky tohoto kroje velmi chudičké, nepatrné. Tím vysvětliti si lze, že i v Národopisné výstavě českoslovanské dopadlo vystrojení sedláka blatského velmi smutně, ba mohu říci, i velmi nešťastně. Podle slov p. pořadatele bylo prý to však dosti dobré. Nás však figurína ta nikterak neuspokojila, a vytknouti tu při tom musíme, že sedláci na Blatech, jako snad i jinde, nenosili plnovousu. Litujeme-li velice tak rychlého vymizení mužského kroje na Blatech, tím více jest želeti toho, že i mladší ženy tam ve veliké nevážnosti mají starobylý kroj svých matek, tak typický pro krajinu tuto. Jsou ovšem vesnice na Blatech, kde v truhlách ještě jest na sta uložených plen. Jsou místa, zejména kolem Ěečice, Soběslavi a Veselí, kde ještě leckterá babička v neděli a o svátcích v kroji tom do kostela se ubírá; což plátno.