bérce a Cerelcvici r. 1697. Při něm založeno i pobožné bratrstvo. Na faře vamberské dochovalo se do našich časů „Album to jest Eniha Bratrstva Svaté Panny a Mučedlnice Boží Barbory v kapli její při městě Starém Vamberku n. Žd. založená L. P. MDCLXXXXVII, IV. De-cembris". V hrobce far. chrámu sv. Prokopa ve Vamberce našel jsem (tit.): „Průvodce k blahoslavené věčnosti vedoucí; aneb sv. Panna a mučedlnice Barbora. Všem milovníkům jejím obojího pohlaví a všelikého obchodu lidí v kapli jménu jejímu svatému nákladem

a štědrostí vysoce urozeného pána, pána Jana Adama hrab. Záruby z Hustiřau etč. etc. vyzdvižené . a duchovníma milostmi od Svatosti papežské Innocentia toho jména XII. nadané, — k uctění představená léta 1697. S povolením duchovní vrchnosti. Vytištěný v Praze v impressi Karlo-Ferdynandské v koleji tovaryšstva Ježíšova u S. Klymenta léta 1697". (Viz též Jungmannovu „Hist. lit. české" str. 1303. V. — Ondřej Ko-šina.) Porovnání „Komedie" naší s životopisem sv. Barbory v tomto „Průvodci" obsaženém je zajímavé.

Pohádka česká, jak skupina zvířat (kohout, kočka, kozel, pes, kůň a pod.) vydala se na cestu a přepadla loupežníky „Petrovské", po-děsila, vypudila atd., je známa v rozmanitých variantech v podání snad všech národů na světě. (Českou pohádku viz na př. J. B. Mal ý, Národní české pohádky a pověsti, v Praze, 1838, 71—74.) V této stati pokusíme se sestaviti přehled oněch variantů, na začátku pouhými odkazy literárně-historickými (nejdříve z literatur ni i m o si o v a n s k ý cli a pak v druhé části z literatur slovanských). V další stati podáme rozbor těchto všech variantů s pokusem, vyložiti příbuznost jednotlivých látek a poměr literatury knižné k variantům, zapsaným z lidového podání. Sry. též ve zvláštní příloze ukázku illustrace této pohádky od Fr. Ženíška. V3robrazen tu právě výjev, jak zvířata se navracejí s napěchovanými měšci peněz z loupežnického brlohu.

Pokud se týče variantů mimoslovanských, máme práci značně ušetřenou, poněvadž přední pěstitelé srovnávacích studií pohádkoslovných věnovali velikou pozornost této skupině látek. Na prvním místě dlužno jmenovati studie E u g. P o 1 a i n a, E u g. M o n s e u r a a S ta n. Pra to, kteří v známém časopise odborném, výborně řízeném odEug. Monseura „Bulletin de Fo1k1ore", (1893—5), II. str. 14. ad. sestavili poučný přehled variantů látky, o kterou nám jde, doplňujíce starší práce o této věci: Grimma č. 10, 27, 41 a Cosquina č. 45, 2, 102 až 106. Srv. H. C a r n o y, Les contes ďanimaux dans les romaus du Renard, Paris, 1889, str. 23, 75. Od té doby přibylo několik dalších příspěvků ke studiu této látky. Pozornosti zasluhuje především Reinhold Köhler, Zu den von Laura Gonzenbaeh gesammelten sicilianischen Märchen, Nach-