Předchozí 0193 Následující
str. 155

Kati. Jejich císařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Kat. Barboro, máš s námi jíti, k císaři se hned dostaviti.

Barbora. Půjdu, půjdu s radostí, poznám jeho prchlivosti. (Barbora již přítomná.)

Marcyán. Barboro, vidíš a znej, čest, chválu bohům našim vydej, kteří tě velmi želejí, tvých ran, bolestí ti nepřejí! Hle, jak jsou tě uzdravili, tvých ran, bolestí zbavili z své pouhé dobrotivosti, litujíce tvé mladosti.

Barbora. Na tvé bohy čest nesluší, neb jsou slepí, němí, hluší. Kterak by mne uzdravili, mých ran, bolestí zbavili! Než, mne uzdravil můj Pán Ježíš, kterého ty bídný nevěříš. Já pro jeho milost a lásku, bych s ním měla v nebi částku, dobrovolně k utrpení dávám své tělo k trýznění.

Marcyán. Vernte ji, do nahá svlečte, na.sochy ji pověste, plechy rozpálenými palte a tělo její ukrutně trapte.

Kati. Jejich císařské milosti, stane se to hned v rychlosti (pryč).

(Mezi svlíkáním Barbora se modlí.) Ó, Kriste Ježíši, prosím Tě, neračiž mne opouštěti, ale ku pomoci mně přispět!

Kat. Barboro, Barboro, poslechni mé rady, neb já nejsem kat mladý! Poslechni císaře pána, bude tobě milost dána.

Barbora. Tvé rady slyšeti nechci, aniž po ní kráčeti chci; čiňte se mnou, jak se líbí, konec můj cíle nechybí.

Kat. Kamaráde, zachovej se dobře, nedbej nic na její hoře!

Druhý kat. Neměj, neměj pochybnosti, neb já s velkou dychtivostí pomohu tobě páliti a tělo její trápiti.

Barbora. Ó, Kriste Ježíši milý, přispěj mně s Tvou pomocí v tuto chvíli a neračiž mne opouštěti.

Marcyán. Víc a víc ji mučte! Prsa její uřežte!

Kat. Rychle břitvy, nože sem, ať ji dobře vytrescemv

Barbora. Ó, vladaři osamělý, proč mou krásu v tuto chvíli odnímáš od mého těla, abych tu ohavu měla.

Marcyán. Vernte ji tak obnaženou, ať proti ní všecky lidi povstanou. Chci z ní lidmi smích udělati. Máte ji tak hned voditi.

Kat. Jejich císařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Barbora. Ó, Kriste Ježíši, prosím Tě, neračiž mne opouštěti, ale mou nahotu mně přikrejti, aby mne zlí neviděli a ze mne posměchu neměli.

Anjel. Barboro, panno čistá, věř o tom dozajista, že ti tvůj ženich posílá štolu a zve tě k nebeskému stolu. Odívám štolou jasnou a činím tě zdravou, krásnou (pryč).

Barbora (se směje). Kat od ní uskočí a praví: Hle, hle! Co se to děje? Ona se tomu všemu směje.

Druhý kat. Věru, bratře, mně se to taky nic nelíbí, neb ona na nás nic nehledí. Jenom pořád k nebi kouká, by jí přišla pomoc nějaká.

Marcyán. Nebudete si s ní dlouho hráti, vyveďte ji nahoru, tam se má státi a tam jí hlavu utněte a tak jí konec učiníte.

Kati. Jejich císařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Výstup VI.

Barbora na popravišti klečíc se modlí: Ó, Kriste Ježíši, prosím Tě, neračiž mne opouštěti a prosbu mou vyslyšeti, aby kdožkoli mne bude vzývati, nedopustil bez svatosti s tohoto světa sejíti, nýbrž do nebe přijíti. Amen!

Kat (zdvihne meč a chce ji stí-nati). Dioscor (vykřikne). Maličko sečkej, katane, ať se má zlost nad ní stane! — (a sťal jí hlavu. Anjelé přišli a zpívají.) .

Dioscor. Tuť ti mohl tvůj Ježíš spomocti a z mých rukouch tě vymocti. (Hned hrom do něho uhodil a čerti ho odnesli.)

Domluva. Když jsme sobě připomenuli život svaté panny a mučedlnice Barbory, toto my v paměti mějme a ji ctít nezapomínejme, by ona patronka*) naše vyprosila nám u Ježíše, bychme skrz svatost a pokání došli božského smilování, k smrti byli připraveni a na věky oslaveni.

Amen! Konec komedie.


*) Vamberští byli velikými ctiteli sv. panny a mučedlnice Barbory. Ke cti její postaven na hřbitově kostel od lir. Jana Záruby z Hustiřan, pána na Vam-

Předchozí   Následující