306, č. 73; A. B. Mitford, Tales of Old Japan, London, 1871, str. 264; W. E. Grif fis, The Mikado's Empire, New York, 1877, str. 491; Jacob s, English Fairy Tales, ě. 5. (americký variant); Japaoese fairy tales (vyd. Griffith, Farran v Londýně), č. 3: Battle of the monkey and the crab; Tijdschrift voor indische Taal-, Land- en Volkenkunde, svaz. 17, Batavia, 1869, str. 311; René Bass et, Contes berběres, 187—190, č. 42 podává hojné varianty této skupiny.

Jakýsi máselník šel z Hluboké do Českých Budějovic. Cestou přidruží se k němu docela cizí člověk, oděný v zelený šat. čím více se blíží k rybníku, tím více tlačí se cizí člověk na máselníka, až by jej byl dostal do vody. Zpozoruje nebezpečí, vzepře se máselník a dá se s cizincem clo pračky. Podléhající cizinec rázem se vytrhne a zmizí ve vodě. Byltě to vodník. Máselník, celý poškrábaný, byl prý volán do Českých Budějovic, aby se zodpovídal, s kým se to pral.

I podobu ženské může na sebe vzíti vodník. Jedna selka vyšla dříve z kouta, nežli bylo šest neděl, aby vyhachlovala předoucím trochu lnu. Pod kolnou však spatřila u hachle bílou ženskou, která s velikou pílí hachlovala. Též selka se dala do práce. Než za chvíli již nemohla strachem a hrůzou hachlQvati. Dala se na útěk a křičela: „Hory doly hoří, hory doly hoří." I cizí žena začala utíkati a naříkati: „Moje děti shoří, moje děti shoří." A bj*l prý to vodník.

Chce-li matka ještě před šestinedělím vyjíti, má dáti dítěti svému na ruku nebo vůbec na kolébku růženec. Sama pak si vezme mužský klobouk. Jedna selka v Pojžově u Sviň Trhových tak neučinila, jdouc přivázat dobytek z pastvy. Vrátivši se, nenalezla již „děťště" v kolébce, za to však viděla cizího kluka, jak je odnáší a s ním utíká. Matka se dala za ním do útěku. Ale cizí kluk skočil i s dítětem do tůně a matka z lítosti také. Cizí kluk byl vodník. Tůně ta se tam až dosud ukazuje.

Ke Kotašům v Rájově chodil vodník hachlovat. Nikterak se ho nemohli zbýti, až konečně jim dal kdosi dobrou radu. Když opět přišel volali domácí: „Moře hoří, moře hoří!" „Ouvej, moje děti mi tam hoří," naříkal utíkající vodník, a již nepřišel.

Není-li vodník ženat, chodí za holkama. Kterou si vyhlédne, té se dříve či později zmocní; musí býti jeho ženou. Jakkoliv je moc vodníkova i na suchu veliká tak, že i člověka živého, zvláště žen zmocniti se může, přece jsou mnohé prostředky proti síle jeho tak jisty, že se