Pode vsí Dluhou u Velešína teče řeka Maße, z níž nad Kozákem (mlýnem) ční veliký kámen, „opičí skála" řečený. Naproti těmto skalám pásla jak obyčejně jedna paska. V tom začne se dobytek plašiti a ustrašeně vyvaluje oči k vodě. I paska tam obrátí zraky své, pátrajíc po příčině. Ňa kameni seděl zelený chlapeček a česal si vlasy. Jen shlédl, že jej paska vidí, a už žbluňkl do vody jako žába. Téhož dne utopil vodník na témže místě dva chlapce (t. j. pacholky), kteří se tam koupali.

Jak vodník po vodě jezdil, viděl Yízda z Yýhně. Šel jednou v noci do Velešína okolo dvora Hřebene, u něhož jest rybník. Po něm jel vodník, zelený kluk, v žebřinovým voze, tažen jsa žabami. Vízda pozoruje neobyčejný zjev ten, šel již do vody. Štěstí, že se v čas vzpamatoval; byl by jej vodník utopil.

Tak vypravuje lid. Nuže, jak si u nás dle tuto vypravovaného představuje vodníka? V rozličných podobách; nejčastěji v podobě malého, cizího, zeleného kluka, ale také v podobě dospělého, než malého člověka. I za ženskou se přistrojí, nebo též za zvíře, jako na př. za rybu, žena vodníkova za žábu. Jako v jiné podobě, možno viděti vodníka i v jiném šatě, aby ho lidé nepoznali; stane-li se tak, ihned zmizí. Pravidelně však mívá na sobě zelený kabát, frak nebo fráček, z jehož levého šosu padají časem kapky vody. Na hlavě má špičatý klobouk, jímž přikrývá zelené vlasy. Byt svůj má v řekách, rybnících, studních i studánkách. Ale hlavní bydliště jest jenom jedno, odkud navštěvuje sousední své vody.

Velice rád sedává na kameni v řece i v rybníce; v tomto též na stavidlech čilř vazbě, anebo na hrázi, česaje si při tom zelené vlasy. Téhož popřáno bývá i jeho rodině, již spravuje žena vodníkova, která česává na hrázi mladé „hlaváče" a doma jenom uklízí a přede. Není-li však vodník ženat, vyhlédne si svou nastávající, za níž tak dlouho chodí, až se jí zmocní a stane se jejím mužem.

Z toho jest viděti, že moc vodníkova i na suchu je veliká; ve vodě pak naprostá. Jen málo jest bezpečných prostředků, jež chrání člověka ve vodě před vodníkem; více jich však proti němu na suchu. Proti nim se o svou oběť vůbec nepokouší.

Koho riejraději utápí, jsou dítky a ti, již svedeni jsouce jeho zpěvem a jásotem do téhož se dají; především však ti, kteří mu něco zlého učinili. Málokdo unikne jeho pomstě. Za to netřeba se báti vodníka těm, kteří šetří jeho mezí a zvláště ti, kteří mu nějakou službu prokázali. Co slíbí, to splní; dostojíť svému slovu. ToL hlavním rysem jeho povahy, jakož i lstivost. Bád také poškádlí a pozlobí člověka. — Přítomnost jeho neobyčejně větří dobytek.

Co jídá vodník? Leccos, jako mléko, ale nejradeji maso, pro něž si sám chodívá.