ošetřování jelio ženy, že se jí bohatě odmění. „Nic," řekla, „jenom ty smeti." Vodník nechtěl je dáti; že však tolik pečlivě ženě jeho sloužila, dostala je přece. Nabrala si jich do „křídla" (t. j. do klína), co jen mohla. Vodník lupl zase proutkem, a ona vyšla opět suchou nohou ven, kde rozevřela křídlo, v němž byly dušičky nmolrých utopenců. Ty jí za „oslobození" poděkovaly, zatřepetaly a letěly do nebe. Doma celý týden hledali děvče, které se již s pole nevrátilo. Našli tam jenom kosu, a po děvčeti ani památky. Jakoby se byla po ní zem slehla. Po týdnu přišlo děvče zdrávo domů a řeklo, že bylo kmotrou u ženy vodníkovy. (Výheň.)

Než ve vodě jest jeho moc skoro naprostá. Jen málo je prostředků, které by i ve vodě člověku jistou a bezpečnou pomoc skytaly. Nejraději utápí dítky- I jediná kapka vody stačí k tomu, aby člověka utopil.

V Drahotěšicích měl jeden sedlák na dvoře pramen s malou tůní. Vše bylo důkladně zaděláno; jenom malá dvířka dovolovala nabírati vody. K nim nepozorovaně přikradlo se i malé dítko, aby si též nabralo vody do kofličky. Později bylo nalezeno, jak má ručku s kofličkou ve vodě a ostatní tílko na pažiti. Na krku mělo znáti modřiny od vodníka.

V téže vesnici u jiného sedláka dávali nové „vroubení". Poledne volalo je k obědu. Malý, tříletý hošík zůstal venku. Přiblížil se k srubu a spadl tam, kde ho vodník utopil. Hošíka se nedovolali. Po obědě jej našli, jak plave na vodě s hubičkou v ní, ale jinak docela suchý. Modré prsty byly na krku vytisknuty. Podobně bylo viděti všecky prsty i u dítka, jež v Čertyni u Českého Krumlova z vody vytáhli.

Prostředek, který zachrání i topícího, znají lidé ve Dřítni.u Nákří-Netolic. Topí-li se kdo a víme-li křestní jméno jeho, máme jej jím volati. Na př. že jmenuje se Jakub; tu voláme: „Levite, pusť Jakuba!" To pomůže, a topící se jest zachráněn. Na každém místě vodník lidi netopí. Vykazujeť koupajícím ke koupání místo, kde jsou zcela bezpečni. Překročí-li však hranice jeho, propadají jeho moci. (Dluhá u Velešína.)

O přítomnosti vodníkově člověk mnohdy ani neví, neupozorní-li na sebe snad zpěvem, výskotem nebo hvízdáním. Ale běda člověku, který by jej napodobil; ten jest v největším nebezpečí, že jej vodník utopí. Jakýsi posel šel z Kaplice do Velešína; byla úplná tma. Když přišel na Korbelův most (u nás pověstný), slyší někoho hvízdati, zpívati a výskati. Dal se tedy do toho taky. Chudák, ani nepozoroval, že sešel s cesty a jde už přes dvě hodiny, až se ocitne u rybníka „Dechtáře", co mohl již býti dávno doma. Kdyby se nebyl v čas vzpamatoval, byl -by jej vodník za to, že ho napodobil, ve vodě Dechtáře utopil.

Neví-li člověk o vodníkovi, větří jej za to hned dobytek a takto člověka naň upozorňuje a chrání. V Kabiěovicích u Českého Krumlova pásl pasák voly. Najednou začnou větřiti, oči vyvalí, ušima střihají, oliony nahoru a pádí, co mohou! Pasák jich těžko doháněl. Tu spatřil mezi nimi malého zeleného kluka, jemuž teklo s levého šosu. Sotva že jej pasák spatřil, spěchal vodník úprkem do řeky, kde zmizel.