Předchozí 0215 Následující
str. 169

1672, pán na Nových Zámcích, z českolipského pivovaru 18 sudů piva ku střílení královskému ptáka dravého (jestřába) o svatodušních svátcích. Co se ještě r. 3 810 slavilo u přítomnosti V. Krolmusa zde studujícího. Vylučovali jestřába, kdo vylučí poslední dřívko na žerdi zavěšeného onoho ptáka, jest králem atd. Drží co král slavnost, louku užívá, přeje se mu od měšťanstva až do zvolení nového krále. (Viz Č. Lid VI. 97.)

Nad Lihočany zádušní les na Petřinách slově, kde Petrovští zůstávali ... Až potud sem lid z okolí zdaleka v nedělích přichází, tuto se omejvá, hadry, šátky na strom zavěšuje, kterým se utřel, klekne, pomodlí se u této Boží vody, potom omývá a zase se pomodlí.

Tanec o vrkoč. Tancujou na Kralo-Hradecku o vrkoč mládenci s pannami. Koláč žena za vrkoč upeče muži na konci masopustu. Vrkoč, věnec pečený, naň napíchaná jablíčka a hruštičky. O každé svatbě byl vrkoč dán. Ženich s nevěstou tancujou o věnec, vrkoč.

Národopisné studie našich umělců.

IV.

@PP@K obrazům J. Úprky a J. Špillara. Píše Dr. Čeněk Zíbrt.
K obrazům J. Úprky a J. Špillara. Píše@A@ Dr. Čeněk Zíbrt.

příloze podáváme další dva obrazy, při nichž umělci zvolili si

látku ze života lidového. Úprková pouť u sv. Antoníčka (poutnické místo v jihovýchodní Moravě nad Hr. Blatnicí) budila zájem doma i v cizině a došla všude zaslouženého uznání. Uměleckou činnost Úprkovu posuzuje ve zvláštní studii prof. Jos. Klvaňa. *) Praví o něm mimo jiné, že se zálibou, s oddaností maluje lid svého rodného kraje, od dítěte do starce, od žebráka otrhaného do nejsvižnějšího šohaje. Nemaluje lid, své rodáky slovenské, aby o nich vyprávěl anekdoty nebo romantické historie, aby moralisoval, nesladí je, nýbrž naslouchaje vždy a všude tlukotu srdcí svého lidu, znaje jej skrz naskrz, maluje jej tak, jak je, protože jej také miluje, tak jak je. Jen výminečně sahá ku thematům obřadným. Naše příloha představuje výjev kolem kapličky u Antoníčka. Nebe zdá se chvěti žárem léta a před kostelem pestří se dav svátečně oděných poutníků, kteří do kostela již se nemohli vejíti. Jsou z nejrozmanitějších osad, pravá sbírka ethnografická ze Slovenska, a odborníku, Slovensko moravské znajícímu, již tím opravdová pochoutka. I Slováci někteří


*) Josef Úprka, Několik kapitol k charakteristice jeho umění. Sděluje prof. Josef Klvaňa, v Uh. Hradišti, 1896, str. 20, 21, 28.

Předchozí   Následující