z Uher došli. Většina se zbožně modlí, a jen kostelník obcházející se-zvonečkem anebo na pokraji mládež, ukazující sobě dárky na pouti nakoupené, porušují ticho posvátné o pozdvihování. Celkový dojem obrazu přes veškerou pestrost slovenskou jest znamenitě zladěn a šíří teplý dojem pestré kytice polní.

Druhá příloha zobrazuje výjev, jak klopotně na Chodsku a Hor-šovo-Týnsku zorává se půda. Pluh táhnou ženy. Čtenářstvu Č. Lidu již známý umělec Jar. Špillar znázornil tu zdařile podobnou scenur jako sochař Hergesell na skupině, kterou jsme vídali v Ústřední síni Národopisného paláce.

V papírovém rukopise (4°) v universitní knihovně v Praze (sign. XI. D. 7.), který počíná statí „Sedulii tractatus" připsán je na 1. 25b-písmem asi z polovice XV. století tento zajímavý návod s latinskými úvodními slovy: *) „Primo vezmi váhy, ještoť vážie jimi kořenie (slovu malé vážky) a k tomu vezmi osk, zdělajž z něho malé kulky sobě rovné, rozdajž dvěma a dvěma každému jednu kulku z té čeledi, na kterú by sě nadál, pak kážiž jim všem ven, ať tam malú chvilku postojie a pak po té malé chvilce kážiž jim zase, vezma od najprvnějších kulky, kterémus najprv dal, převážiž je spolu, poloze jednu na jedné vážce a druhů na druhé. Pak když položíš, znamenajž, ujmeliť který své kulky, kterýžť ujme, tenť jest vinen a tak každé dvě převaz až do posledních. Pak kážiž jim všem pod lavic(e) hlavu včinieti, rci jim: „Již-li ste všickni?" Dějí-liť: „Již." Eciž: „I ten, ješto ukradl?" Inhedt sě ozove.