důležitý pro ocenění švu, je tím zajímavější, že podle všeho na západr se ním spojovaly látky, aby se skrylo, pokud možná, spojení. Byl tedy prostředkem k snaze celistvosti, kdežto při švu našem vyvinula se zásada členitosti. Oba zjevy, z jedné potřeby povstalé, staly se základem protichodné zásady esthetické. Srovnáme-li onu docela malou stať o švech volných v díle pí. Dillmontové, v knize tak velké a výborné,. s tím, co by se vše dalo o našich švech analogických napsati, poznáme, kde takové práce měly svoje staleté, samostatně se vyvíjející ohnisko.

Staré naše „volné" švy (prolomené byl by méně případný název, jelikož vlastní šev nevznikal prolamováním) spojují buď okraje nestřižených látek, kde nemohlo nastati třepení se tkaniny, anebo kraje látek utržených, kde bylo potřeba zachytiti tyto obrubami, při čemž, jak bylo uvedeno, užilo se také vytažených nití. V tom případě spojila někdy obě častě-již obroubené třetí nit. (Obr. č. 22.)

Většina volných těch stehů našich provedena je však smyčkovým stehem,, který bylo možno i nejhrubší jehlou provésti. Týž byl velice blízký všemu primitivnímu uzlování i jinde od starodávna

Čís. 22. Volný šev s obrubami.

užívanému a stal se v době pozdější, hlavně při výrobě šitých krajek,

jedním z nejdůležitějších náplňových stehů.

K obrázkům č. 12, 13, 14, 15 takovýchto volných švů připojujeme podotknutí, že v Pokračovací městské škole pražské sebraly jich při studiu starých prací lidových celou velezajímavou poučnou řadu. Snad nejozdobnější švy volné šijí ženy z Kyjovska na Moravě, na př. na známých modrých, pestře vyšívaných zástěrách (viz ve sbírkách moravské Selské síně-v Museu království Českého). Je to prostřední šev obou půlí, jdoucí od shora dolů, k němuž i v dalším zdobení zástěr mají ženy hlavní zřetel (opj3t doklad naší dříve uvedené zásady, o zdobení z konstruktivncsti. vzniklé).

Čís. 23. Schemata koutních plachet československých.