Přihlédněme znovu k šití velikou jehlou a k možnosti počátků vyšívání za těch okolností. Poznali jsme, že dalo se právě tak přírno-čarně dle směru tkaní šíti, jako oděv z částí rovných sestavovati. Že i vyšívání se opírati mohlo opět jedině o snadnost šití, je na bíle dni. Aby opět mohla jehla volněji látkou probíhati, bylo nutno ji již dříve uvedeným vytahováním nití z tkaniva připraviti půdu. To opět přivodilo, že první a nejstarší tvary vyšívané připojiti se mohly jedině ku základním směrům tkaniva, na němž vyšívání prováděno, a že povstati mohly tvary většinou přímočaré o pravých a šikmých úhlech.

Není pochyby, že nejkratší cesta od starého našeho volného stehu k vyšívání je k p r o 1 a m o v á n í, a to takovému, kde vzory vznikají provlékáním nití. Na látce bylo k tomu cíli třeba jen vytáhnouti z tkaniny jistý větší počet nití, aby se užší či širší proužek její v síťovinu proměnil, zachytiti obě ^trany obrubovým stehem a provlékati pak vždy určité množství zbylých nití dle myšleného vzoru. (Obr. čís. 24.) Věc jednoduchá, ale typická! Provlékané prolamování takové nalezneme :na Slovensku všade a všade, pásečky od 1 cm. až do deseti a více, že by bylo nesnadno vypočítávati všecky příklady; na čičmanských a dětvan-ských košilích, na rukávcích ženských z těchže krajů, na vyšívání z Hontu, z Tekovské stolice, z Moravy atd. atd. (ukázky v Selské síni Musea král. Českého). Není však ani toto pravyšívání jen slovenskjon znakem a zvláštností, nýbrž vyškytá se v celé východní i západní Evropě, a to na nejrozmanitějších místech, tak jako i v orientu (viz ukázky perské, turecké v obrázcích č. 25. 26 a naše ě. 27)); zajisté proto, že abeceda základních podmínek všude člověka k stejným výtvorům vedla. Veškerá tato vyšívání z tak vzdálených od sebe krajů a všude tak pře-často užívaná liší se navzájem jen pranepatrně.

(Pokračování.)

I. Prof. A. Truhlář upozorňuje v Kroku (1887 I. 234), v životopisu Macháčkově na pravděpodobný pramen veselohry Ženichové. Na hru divadelní: Schildwache, Tod u. Teufel oder so prellt man die Füchse. Posse mit Gesang. Wien 1794. Praví o ní, že je „vůbec neznáma". Nemohl jsem se, bohužel, knihy té rovněž dopátrati, a proto nemohu říci. pokud s citovanými versemi naší látky souvisí, a do jaké míry Macháčkův kus jest od ní odvislý.

II. K povídce, již vzal Jul. Zeyer za podklad své novely Samko Pták, nalezl jsem dodatečně několik versí lidových, které potvrzují,