dycky říkal, že páni šidijou a podvá-dijou, že s téma podpisama dělaj, co chcou, a pak sprostý lidi klamou. Proto se nechtěl na nic podepsat a žádný daně platit kromě císarskéj. Páni přišli, Yobilí mu vymlátili a zaplatili si, a von to raci trpěl, nežli by se byl na něco podepsal anebo něco platil. Ho tak trýznili, hale von přeci ešče mněl plnéj hrnec dvacetníků. Daně platil, hale přirážky nechtěl platit. Von tom nechtěl věřit, co bylo mimova teho, to nechtěl platit. Dycky četl proroctví, co bylo f proroctvou, teho se držel a inýmu nic nevěřil.

Dys3) se dvá vzali a nemněli nic,

přeci musili třinást dní roboty dělat. Dřívejc, nežli se vzali dva, musili mnět, aby mohli byt živi vot teho; spíš nedostali sezdání. Musili mnět aspoň dvě sta, aby mohli byt s teho živi.

To vykládala Marjánka Grigorová.

1) T. j. obec. — 2)Hurbár (vlastně urbár) nazývala se listina, kterou vydávalo místodržitelství sedlákům od roboty osvobozeným. V Chrastovci vypravoval mi osmdesátiletý Šeba Hantošů, že páni si vypůjčovali od sedláků hur-báře, ale nevraceli jim jich a pak sedláky nutili k robotě. — 3) T. j. když. — 4) Někteří říkají joho místo jeho.

Naděje vkládané do Národopisné výstavy českoslovanské nás neskla-nialy. Zanesla milá naše výstava nejen jméno nás Čechů do světa dalekého, ukázala nás nejen cizinci v pravém světle, ale i u nás doma leckams hodila paprsek, kde před tím bylo jen a jen temno. Vzbudila nadšení, ale vzbudila též porozumění pro věc, za niž tak dlouho bylo u nás bojováno — pro lidovědu.

Literatuře oboru našeho výstava ovšem znamenitě posloužila. Výsledky výstavy pro literaturu budeme po dlouhá léta pozorovati, byloť materiálu tolik, že není možno, aby v jednom neb ve dvou letech vše se zpracovalo. Pomíjejíce oněch bezpočetných, drobných příspěvků v listech denních i týdenních, v různých revuích, jichž vzpomenuto bude v dalších řádcích článku našeho, zmiňujeme se jen o dvou knihách, jimiž jsou „Národopisná výstava českoslovanská v Praze" (vyd. J. Otto) a „Sborník hořický", jež jsou skutečným výsledkem výstavy, bez níž by sotva byly vznikly.

Mladý, snaživý pracovník K. Chorvát uveřejnil ve „Slovenských Pohl'adech“ (1894, 227) studii „Znali Slovania peklo?", v níž dochází ku negativním výsledkům, že totiž Slované pekla neznali. Z d. V. Tobolka vydal pojednání „Kůň v b áj e si o ví slovanském" (Časopis musea olomúckého 1894, a zároveň ve zvláštním otisku). Týž autor podal do „Českého Lidu" (III, p. 528) stať „o Velesovi" a do „Časo-