dělu potkala ju její kamarátka, dyš šla

do kostela, a ptala se jí, pude-li taky. A vona jí povídala: „Nemůžu, nemám střevíců." A ta druhá se ji zas ptala: „Jak pak pudeš dneska k muzyce, dyž nemáš střevíců ?" A vona jí votpověděla: „Vypučím šije. K muzyce pudu, dybych mněla s čertem tancovat." A šla k muzyce do Bfezovéj „Na peklo". Tam k ní přišel ňákéj mladéj heskéj chasník a vzal Im do kola a pořád s ňou tancoval. Potéj') hu popad a vyletěl s ňou venka a letěl s ňou do panskýho lesa do lochů, co dou vod Bělej g Bajnu. Na začátku toho lochu je dosavád vidět vytlačenou ruku; to jak se ta holka chtěla rukou zachytit, tak se ta ruka f kameni vytlačila. A na tem vokně bylo ešče dlouho potéj vidět vytlačený koňský kopyto. To vykládala Veronika Jankova.

1) t. j. potom.

Vo naší dědině vím jenom to, že tu préj jednou slehla' královna, a na památku toho byla naše dědina svobodná vot fšeckejch dávek a vod roboty. Hale1) dyš potéj sedláci spyšněli, dali im zas robotu a věcí jak inde. Museli každéj deň na robotu a f sobotu s každýho statku dvá. Chodili prosit k vrchnosti, aby im tu robotu ulevili, hale fšecko bylo nadarmo. Pokaždý je vyhnali venka. Dys juž nevěděli, co počít, uradili se, že tří sousedi půdou do Prahy prosit. Dyš přišli do kancelářa a prosili, aby im robotu ulevili, utrch se na ně ten pán, co byl f kanceláři: „Venka, kujóni, já vám dám ulevení! Esi se vopo-vážíte ešče jednou semka přijít, šak uhlídáte, co se vám stane." Milí sousedi šli domka. A dyš tak šli smutní po hulici, potkal je stařeček z bílejma vlasama a ptal se ich, procou2) tak smutní. A voni mu povidali: „Šli smy prosit, aby nám ulevili robotu, hale nás s kancelářa vyhnali." A ten stařeček im povídal: „Potte se mnou do tohoto domu, tam vám povím, co máte hudělat." Napsal psaní, zapečetil ho a povídal im: „Děte zas do teho kancelářa a řeknete tom pánoj, že ste ešče něco zapomněli a dejte jom toto psaní." Sousedi no poslechli a šli zas ciť) tom pánoj a

povidali jom: „Milostivéj pane, ešče smy něco zapomněli," a dali jom to psaní. Ten to psaní hodil na zem a šlapal po ňom nohama, hale pak ho přeci zvih a přečet. A dyž ho přečet, povídal: „Vy zatracení kujóni, hdo pak vám to poradil ? Děte domka." Co f tem psanou bylo, to im nepověděl, hale neš přišli domka, jnš přišlo vod vrchnosti, že robota je ulevená. Nekeréj mněl jeden deň roboty, druhéj půl druhýho, hale sedům dní f tejdni juž nemusil žádnéj robotovat.

To vykládala Veronika Jankova.

1) Staří lidé říkají h a 1 e = ale. — 2) t. j. proč sou. — 3) t. j. pojďte. — 4) t. j. k tomu.

F těch vojnách bylo u hloupka ležení. Královna v tem leženou porodila a vot toho ten rybník dostal mino „krá-lofskéj". Ešče za" méj pamněti bylatam ta voda. Královně nosili darem kuřata, máslo a vejca, a potom páni s teho huďáli, že to musijou dycky dávat.

Pak préj vůbec ') dostala hurbár,J) že má byt vosvobozená vodě fšech břemen, vod roboty. A páni ten hurbár vzali, a skovali a vůbec ') nutili, aby robotovali a poslali na ně vojsko a tým vojskem je honili na pole. Můj otec taky se skovával před němá. Páni sedláky chytali, zavírali a bili. Chodili se pořád hlásit vo svý právo do Vídně. To bylo ešče f šestaštyrycátým roku. Hale dys 3) sedláci přindou s koudelem, páni juž dávno tam byli ze Inem.

My smy musili dávat vosumnáct lotň peří nebo devět lotu prachu. Husy se nám nedařily, a peří siny musili dávat. Nacpali smy cíchy vóvesnejma plevama. Kromně teho mněli smy šestadvacet dní roboty. Mněli smy chaloupku a k ní několik mír pole. lni chalupníci mněli 13 dni roboty. Dys3) se sedláci skovali anebo utekli, chytli selky a zavedli je do dvora, zavřeli je do stodole a tam im sázeli prutama.

Byl tady jeden sedlák, menoval se Václav AM. Ten se nechtěl nikomu podepsat. Chudejm rozdával tuze moc. Von byl takovéj člověk, dyž nehdo přisvědčil kjoho4) notě, fšecko mu dal. Von