Moravské národní pohádky a pověsti z okolí sloupského.

Byl otec a měl tři syny. Dva byli rozumní, třetí byl hloupý. Ve své zahradě měli jabka (jablka) na způsob zlatých. Když začaly dozrávat, počaly se jim každou noc tratit. Ti dva rozumní si smyslili, že jich budou hlídat, každý jednu noc. O jedenácté hodině vždycky usnuli, a jabka se tratila. Třetí noc hlídal třetí bratr sprosťák. Když na něj šel spánek, pošvihal se kopřivami a uhlídal ptáčka, který přiletěl o půlnoci a chtěl to jabko utrhnout. On ho chytil za ocas a vytrhl mu zlaté pírko. Ptáček sletěl pod jabloň a schoval se do země. Sprosťák ráno vstal a šel kopat na to místo, kam se pták schoval, aby ho vykopal. Místo ptáka nalezl tři věci: Mí šek, plášť a píšťalku. Každá věc měla do sebe nějakou moc. Z toho míška mohl brát pořád dukáty a nikdy jich neubývalo. Kdo ten plášť na sebe vzal, toho žádný neviděl. A na tu píšťalku když zapískl, přišlo tolik vojska, co kdo chtěl. Naleznuv ty věci, nechal pro sebe m í š e k, a ostatní dvě věci dal bratrům; pak vydal se sprosťák na zkušenou do světa.

Přišel na jednu hospodu a ptal se: „Co zde nového?" Hospodský řekl: „Není nic jiného, než že mám poručení vybízet každého přícho--zího, aby šel s královskou princeznou hrát v karty." Pocestný zjednal si hraběcí šaty a dal se ohlásit v zámku. Princezna ho přijala a hráli spolu půl dne. On pořád prohrával, tak že princezna měla už za čtvrt dukátů vyhraných. Po hře ptala se ho, odkud takovou hromadu peněz nabral? On se jí přiznal, že z toho míšku. Ona ho večír opila, vzala mu míšek a dala ho vyvést ze zámku ven. Hodili ho do bláta, tak že ráno byl celý zamazán. Vstal a šel do zámku pro míšek, ale oni ho tam nepustili.

Vrátil se tedy domů a vypůjčil si od bratra ten plášť. Vzal ho na sebe a přišel zas do zámku a žádný ho neviděl. Přišel do pokoje, kde princezna zůstávala. Jak plášť sdělal, ona ho teprv uviděla a ptala se, kde se tam vzal, že tam žádný jiný posud se nedostal. On řekl: „Mám takový plášť, že můžu jít, kam chci. Když ho mám, žádný mne nevidí." Ona mu domlouvala, proč onehdy tak ušel, že ho nemohli naleznout. On si myslil, že je to pravda. Ona mu zas ten plášť vzala a zas ho dala vyvést pryč. Zase vrátil se domů a prosil třetího bratra, aby mu půjčil tu píšťalku. Přišel s to a píšťalkou k zámku, zapískl, a bylo tam Ined množství vojska, které zámek obstouplo. On vešel k ní a žádal, aby mu ty věci navrátila po dobrém. Ona se ho ptala, odkud by měl tolik