bořila; byla samé sklo. On toho zas nechal. Anička mu zas pomohla jako dřív. Matka řekla: „Honzíčku, mně se zdá, že to je všecko z Aniččina přiučení a ne z tvého nadělání. Zítra ti přinesu oběd sama." Honzíček to pověděl Aničce, a uradili se, že utekou. Obuli takové bot}', co krok, to dvacet mil. Utíkali celou noc, a ráno zpozorovali, že za nimi běží ta nejstarší sestra. Matka jí poručila, aby dovedla jenom Aničku zpět do zámku. Anička řekla: „Honzíčku, ty se udělej šípem, a já se udělám růží, aby nás sestra nemohla vzít." Tak se stalo. Sestra nevěděla, co má vzít, a běžela se matky zeptat. Matka poručila druhé sestře, aby pro Aničku běžela, ale Honzíčka aby nepřivedla zpět. Když je doháněla, udělala se Anička kaplou a Honzíček knězem. Zas nevěděla, co který byl, a běžela se ptát matky. Matka se rozhněvala a běžela za nima sama. Když je doháněla, udělal se Honzíček kačerem, Anička kačenou a sedli na rybník do prostředka. Matka nemohla k nim a chtěla rybník vypit. Pila, až se rozpukla. Oni se zase stali lidmi, navrátili se do mlýna a byli svoji.

Jednomu královi narodily se tři dcery. On jim dal číst planetu, .a ta předpovídala, že všecky tři budou vzaty v šestnácti letech od draka. Když ten čas přišel, dal vystavět pevnou věž, a ty tři dcery do ní zavřel. Okolo stála silná hlídka, aby nemohl žádný člověk ani zvíře přiblížit se. Ale tu stala se hrozná tma, a všecky tři princezny ztratily se. čekalo se den a rok, dověděl-li by se kdo o nich, kam se poděly; ale žádný se toho nedověděl.

Král vyhlásil : „Kdo by je chtěl jít hledat, dostane tři tisíce rýnských na cestu a koně." Přihlásil se jeden setník a jeden kadet. Rok minul, ale oni se nevrátili. Přihlásil se na novo jeden tambor (bubeník), že je bude hledat; a dostal na cestu též tři tisíce rýnských. Šel velkými horami a sbíraje na jednom kopci jahody, sešel se s tím setníkem a kadetem, a řekl jim, že už o těch princeznách ví. Oni ho prosili, aby je vzal s sebou.

Přišli na noc do jednoho černého zámku, kde našli jíst a pít, co chtěli. Druhého dne zůstal tambor doma, aby uvařil oběd, a ti dva šli prohlížet okolí toho zámku. Přišel do zámku s t a.ř e č e k a prosil tambora o jídlo. Tambor mu řekl: „Naštípej mi drva." On štípal a přivřely se mu dlouhé vousy do štípy. Tambor mu je vyprostil a dal mu jíst. Potom stařeček odešel, a tambor šel za ním pořád až k j e d n é jámě, a tam se mu ten stařeček ztratil. Tambor naznal, že tam ty princezny budou.

Ta jáma byla hluboka, Žádný z těch dvou nechtěl se tam spustit; musil tedy tambor sám; přivázal se na lánu, a ti dva ho tam