O československých věcech na výstavě v Budapešti r. 1896.

Na výstavu budapešťskou jel jsem pomocí subvence lidového odboru archaeologické kommise České akademie cis. Františka Josefa, abych prohlédl předně, co všechno na výstavě té jest československého, a za druhé, abych poznal vzájemnost uměleckého průmyslu lidového československého, moravského a českého.

Konstatování toho, které věci československé na výstavě pešťské byly; oylo proto důležité, že vlastně skorém vše, co na výstavě té bylo od jiných národů uherských, nemaďarských, skrylo se pod širokým pláštěm „Magyár Kiallitás", tedy maďarské výstavy. Proto i věci slovenské. Ovšem že Maďaři proti těm několika hlasům, které výstavě vytýkaly, že ignoruje individuálnost a jsoucnost národů nemaďarských v Uhrách, že ji odstraňuje, měli nä snadnou obranu širší význam slova „magyár", jenž znamená i „uherský" vůbec, tedy i geograficky. Tam ovšem, kde se o národy uherské nikdo nestaral, a to byla veškerá cizina, tam zas platil užší, národový význam slova „magyár", totiž „maďarský", a tak vůči cizině všechno, co tu na výstavě bylo pěkného od ostatních nemaďarských národů uherských, to připočteno — neprávem — Maďarům, a to hlavně při věcech uměleckých nebylo spravedlivo.

Konstatování věcí slovenských, věcí větve národa našeho nejvýchod-nější, mělo tedy svou důležitost. Studium pak věcí těch, pokud z něho dá se souditi na vzájemnost a souvislost umění hlavně lidového na Slovensku, Moravě a v Čechách, mělo ovšem vedle důležitosti i zajímavost nemalou. Ve příčině prvé byly zá-