známy na výstavě pešťské velmi bohaté, byloť tu věcí československých mnoho, ve příčině druhé však nutno již předem krátce konstatovati, že sice věci slovenské — míním tu jen lidově u m ě 1 e c ko-p r ů-myslové — mají s našimi českýti:i a moravskými jistý společný vkus čili ráž, abych tak řekl západoslovanský, dále že ve věcech těch, tak jako na moravských a českých, viděti na mnoha místech vliv některého ze světových slohů dřívějších, především r enaissančního, ale jinak že od našich jsou dosti odchylné a svérázné.

Viděti tu, že oddělení Uher a zemí našich hranicemi přirozenými i politickými, kteréž již od pradávna existuje, mělo veliký vliv a následkem toho pouze při hranicích moravsko-uherských, při styčných, abych tak řekl, plochách lidu moravského a uherského se dá zjistiti jakási příbuznost význačnější. Jinak mají však práce slovenské po většině svůj určitý a dle krajů rozmanitý charakter, od moravskéa» a tím více od českého odchylný. Jakož pak ale možno mezi pracemi moravskými konstatovati na místech některých import z Čech, tak možno hlavně ve východní Moravě zjistiti také import ze Slovenska uherského, především v tak velice známém hrachovin kovem vyšívání, jehož hlavní sídlo bývalo v okolí slovenské Žíliny při Váhu. Jest tedy Moravu vedle svých specielně moravských věcí mostem ze Slovenska do Čech, jakož jím je ostatně i v nářečí a zpěvu. Na konec také musíme se zmíniti, že při pracích uhersko-slovenských tu a tam zjistiti se dají vlivy orientálské To však při několikastoletém panství Turků ve větší části Uher uení nevysvětlitelno.

Nežli ku podrobnějšímu líčení umělecko-průmyslových prací uhersko-slovenských — se zřetelem k našim moravským a českým — přistoupíme, sděleno budiž stručně, co všechno na výstavě pešťské těch prací bylo.

Výstava pešťská sama, celá, to spravedlivo doznati, byla k r o m e dědiny „uherské" opravdu pěkně aranžována a oplývala bohatostí přerozmanitou. Zejména památky umělecké, snesené z krajů všech od osob i nejvznešenějších, korporací a měst nejstarobylejších, byly tu na ostrůvku „městského lesíka" v krásných slohových budovách neobyčejně hojné a krásné. Než i průmysl, ať již na základech jakýchkoliv a číkoliv se vyvíjí, representoval se znamenitě a ukazoval, jaký pokrok učinily Uhry od prvého „vyrovnání", v posledních třiceti letech. Věci slovenské, které v lidovém umění mají svůj vznik, vystaveny především v r e n a i s s a n čním oddělení výstavním, a to lidová keramika a něco výšivek, pak kroje skrovně v dědině uherské a výšivky zvlášť v budově „uherského průmyslu domácího".

O dědině uherské aspoň několika slovy se zmíniti musíme. Byla velice jednotvárná a stěsnaná, tak že s českou dědinou na naší Národopisné výstavě ani porovnati se nedala. Jednotvárnost zaviněna tím, že ze 24 chalup jejích byla polovička maďarských, málo od sebe odchylných..

Do chalup těchto vecpáno pak figurín bohatě vyšňořených, ale přece jen stejných, tak že jen laika to vše snad dovedlo oslniti, a to asi byl účel hlavní i vůči cizině — odborník pocítil jednotvárnost a úmyslnost.