Důležitá jest zajisté otázka o vlivu, jenž se v tomto oboru jevil, zejména z kterých krajin českých do jiných českých přecházela znalost tamních tanců, jak jsou tance rozšířeny, které jsou jen místní, které známy jsou ve větších obvodech, které tance kde a jak byly přizpůsobeny vlivem místních anebo věcných okolností různých, kterak se jevily vlivy nečeské, jinoslovanské a neslovanské atd. atd. Bylo by předčasno, kdyby se o všech těchto a podobných otázkách zajisté zajímavých uvažovalo již Hyní. Ěešení jejich, jako i otázek z mnohých jiných oborů lidového života předpokládá nezbytně soustavný, spolehlivý a pečlivý sběr materiálu v celé oblasti kmene československého. Dosud zvláště v tomto oboru sbíralo se velmi málo a spíše nahodile. Nehleděla se látka místně i obsahově vyčerpati tak, jak vůbec za daných poměrů jest možno. Jen ojedinělé jsou výjimky. Bylo by si přáti, aby tyto výjimky staly se brzy pravidlem bezvýjimečným.

Ač tedy nelze dosud řešiti otázky tyto, bude přece prospěšné, aby bylo na ně při zjišťování materiálu pamatováno i aby všímáno si bylo v činnosti sběratelské tohoto oboru (jakož i jiných oborů národovědných) stop sebe nepatrnějších, jež by pak při řešení otázek těch mohly vésti k pravému cíli.

Poukážu tedy na několik takových okolností důležitých. Důležitým šiřitelem písní byly trhy výroční. Týmž způsobem se šířila znalost pravidel lidového lékařství a zvěroléčby z krajiny do krajiny (na př. od Litomyšle až do okolí Vsetína a j.) prodejem „herbářů", pranostyky prodejem „stoletých kalendářů", „selských pranostyk", zvyky a obřady svatební prodejem „Smluv" Vavákových. Mezi „jarmareční" literaturou šířily se vedle rozmanitých „srdcervoucích" slátanin četné písně národní, znova a znova od nepaměti otiskované a mnohé písně mezi lidem nově vzniklé. Podnikavý knihtiskař zaplavil trhy podzimní a zimní písničkami o narození Kristově, jež jsou pouhým otiskem koled vánočních, již dlouho lidem známých, a jež pod rozmanitými tituly knihtiskař znova vydal, spoléhaje, že oblíbenost těchto koled a vhodně volená doba roční vzbudí čilou poptávku a jemu dobrý odbyt. Z písní národních byly zpívány některé při tancích, byvše tanečníky improvisovány, a jiné původně mimo síň taneční vzniknuvší uchytily se a došly obliby i jako písně taneční. Vzpomenu-li ještě zvláště poutu a poutních trhů, návštěv přátel a známýcli z daleka široka na pouty jdoucích a při muzikách se stavujících, uzná, každý, že takové schůzky nemálo přispívaly k seznávání písní a tanců z krajin různých.

Druhou důležitou cestou, kterou se tyto vzájemné vlivy přenášely a prostředkovaly, byla vojna. Na vojně sešli se hoši z různých krajin mnohdy dosti vzdálených, na př. z okolí Hlinská byla voděna rekruta až do Hory Kutné a j. Jaká tu snadná a častá příležitost k seznání písniček a tanců! Mám takový zápisník selského synka vojína (z Jeníkova u Hlinská) z XVIII. století. Zapisoval si písně doma i na vojně slyšené ä j. Tance nezapisovali, těm se při muzikách snadno a hravě naučili. Doma, aby se ukázali, dali si zahrát takovou novou písničku a tančili. Tanec se zalíbil,