Když soudruzi se vrátí, vyčítá jim rek jich zbabělost a lži. Jdou pak hledat stařeninu mrtvolu. Po krvavé stopě dojdou k skalní rozsedlině, hluboké jako desetipatrový dům, vidí na dně mrtvolu na hromadě zlata, drahokamů, zbraní a skvostů. Soudruzi Massangovi se vymlouvají, že nemohou se spustiti dolů, poněvadž stařena ta je ženský „šumnu" (ďábel). Massang dá se tam spustiti, podává jim skvost}7 nahoru, oni však se smluví a jeho nahoru nevytáhnou.

Massang najde třešňová jádra, zasadí je do země, zalévá je, a praví: „ Jsem-li vskutku Massang, ať vzrostou, dříve než se probudím, tato tři třešňová jádra ve tři veliké stromy. Jsem-li však někdo jiný, ať umru." Pak usne, spí mnohá léta, stromy vyrostou až na pokraj rokle a on vyleze. Jde pak k oné chatě, vezme svůj železný luk a šípy, a jde dále, až k příbytkům svých soudruhů, kteří zatím se oženili a domy si vystavěli. Soudruzi jsou na honu, on je vyhledá a chce je postříleti. Oni znají se k vině a nabízejí mu celý svůj majetek. Massang jim promine,, jde však dále, poněvadž chce otci poděkovati. Cestou nalezne krásnou dívku, čerpající vodu. Jde za ní, z jejích kroků vyrůstají květiny. Dojde za ní až do nebe bohů. Churmusta vítá jej vlídně jako pomocníka v boji proti černým šumnu, s nimiž bohové denně válčí. Na druhý den bílí býci (bohové) pronásledují daleko býky černé (šumnu), večer však tito zaženou bohy zpět. Ohurmusta žádá na rekovi, aby lukem svým střelil po zářivém oku, jež má jeden z černých býků na čele. Massang trefí oko a býk s hrozným řevem prchne. Churmusta nabízí Massangovi za odměnu, aby stále s nimi bydlil. On však odmítne, poněvadž musí jíti ještě otci vzdáti díky. Dostane božský talisman. Churmusta vypráví mu, že na zpáteční cestě zabloudí, přemožen spánkem, a dojde k bráně pekelné. Tam má zaklepati a vydávati se za lékaře. Bude zavolán ke knížeti pekel (Šumnu-chán), aby mu vyňal šíp z oka. On však má vysypati sedm zrnek k nebi a vraziti pekelnému knížeti šíp ještě hlouběji do oka. Massang vyplní vše, jakmile vysype ječná zrna k nebi, spadne dolů železný řetěz, rek se ho chopí, avšak ženská šumnu, která jej ke knížeti dovedla, udeří jej železným kladivem do boku, tak že vytrysknou jiskry a vletí jako sedmihvězdí na nebe. Konec povídky schází, poněvadž princ na tomto místě učiní poznámku a Siddhi-kur prchne.

Povídky české. Dva varianty. Variant a) Popelka II. (29—37); Němcová II. (196—210); Mikšíček I. (176—178); Sedláček I. (12—21) záp. Morava; Kulda I. 28 Rožnovsko; Bayer II. (34—37) Rožnovsko.

Němcová. Mikeš, kovářův syn, kojený do osmnácti let, jde s ně-kolikacentovou holí do světa. Soudruzi: Kuba, mlynářský (nosí žernovy), Bobeš, truhlář (trhá jedle). Přijdou do města, kde cosi uloupilo tři princezny. Jdou je hledat. V lese jeskyně s kuchyní. V noci po řadě hlídají. Mužíček s dlouhým vousem hlídače sbije. Ve dne jeden vaří, druzí na hon. Mužíček svede kuchaře, aby vylezl na žebřík, podtrhne ho, kuchař mrtev. Mikeš našel pergamen, jímž mrtvého možno oživit, a oživí soudruha. Druhý den právě tak s druhým. Po třetí hlídá Mikeš, vytrhne mužíčkovi vousy, on změní se v babu, zmizí. Jak vousy pohladí, baba