z povídek o rekovi, jenž pomocí zázračných věcí zpytuje, kam princezna v noci chodí. (Viz české: Mikšíček I, (142—145) a (221—227), Kulda II. 105, Stránečka (3—11), Kolář II. (76—84). Kommentáry na př. Hahn II. 114 (165), Grimm II. (133).

Kommentáry: Cosquiu 11 (123) a 42 (81); Grimm III. k č. 122 (201); Köhler (Campbell) Orient u. Occident II. k č. 10 (124); Köhler (Gonzenbaehj II. kč.30 a 31 (23San.); Köhler (Kreutzwald-Löwei k č. 23 (365); srv. Köhler (Vojnovié) Jagič-Arehiv i. (274) k i: 8-, Listy filologické XIV. (1G3) k č 4-XVI. (380) k f. 11 a 42: Erseh-Gruber Fortunatus (481).

Povídka 111. Massaug ('?), jenž má lidské tělo, býčí hlavu, hned po narození mluví a odejde do lesa. U paty stromu najde černo-barvého člověka. Ptá se, kdo jest. „Jsem z lesa pošlý, úplně vzrostlý člověk." Smluví se. že půjdou spolu. Na trávníku najdou zelenobarvéko, z trávníku pošlého člověka, u hromady křišťálu bělobarvého, z křišťálu pošlého člověka. Jdou společně k velké řece.

Na úpatí vrchu najdou chaloupku, v ní jídla a pití, vše, čeho potřebí, nářadí, dobytek atd. Usadí se tam. Denně jdou tři na hon, čtvrtý hlídá dům.

Jednoho dne hlídá z lesa zrozený. Právě uvrtěl máslo a vaří maso když do dveří se šramotem vejde stařena po přistaveném žebříku. Jest jen na píd vysoká (spannenlang) a má raneček jako hrb z oslího hnoje aa zádech.. Osloví hlídače a žádá, aby směla okusit mléka a masa. Hlídač svolí, sotva se však stařena dotkne jídla, zmizí toto, a stařena sleze po žebříku. Hlídač stydí se za to, natiskne v okolí chaty do půdy pod-kovami koňské stopy a vystřelí do dvora několik šípů. Když se kamarádi vrátí, praví, že přišli muži na stu koních, vzali jídlo a stloukli ho. (Zmínka o tom, že ho stařena stloukla, schází.) Druhý den hlídá z louky zrozený, děje se mu rovněž tak, a předstírá, že přišli muži s dobytkem. Třetí den třetí vymlouvá se na zástup mužů s mezky. Na konec zůstane doma Massang. Jakmile se objeví stařena, tuší hned, Je jej soudruzi podvedli, a nechce dříve dát jídla stařeně, dokud .nenabere děravým vědrem ze studně vödy. Stařena jde a rek vidí, jak/stařena, nabírajíc marně vody, roztahuje se do vzduchu jako měch.

On zatím prohlíží její raneček, vyjme z něho ze žil spletený provaz, železné kleště (a železné kladivo), a nahradí ty védi chatrným provazem, dřevěnými kleštěmi, dřevěným kladivem. Stařena, riemohouc nabrati vody, vrátí se zpět a chce, aby s ní o svoje jídlo podstoupil zápas. Napřed sváže stařena reka chatrným provazem, který on přetrhne. Pak on sváže ji silným, jí uzmutým provazem, že se nemůže ani hnout. Pak chce stařena, aby se „štípali nehty". Štípe jej dřevěnými kleštěmi do prsou bez výsledku, on jí však vyštípne kus masa. Na konec tlukou se kladivy. Stařenino se zláme, rek však rozžhaveným kladivem udeří ji tak prudce, že vytryskne krev, a stařena prchne.