kawu", kterouž popisuje Snioleř ve II. svazku svých „Pěsniček". Našla se dokonce ve dvojí způsobe: jedna z Wotrova, shodující se s popisem Smoleřovým, tedy druh oboe, a jiná ze Slepého, druh klarinetu. Kromě toho vystaveny byly (viz str. 342) třístranné „husle" (z katol. vesnic), drobné, rovněž třístrunné „huslički" (z okolí Slepého), pastýřské „pišcalki" a- dudy, kosmaté („kozol") i lysé („měchawa"). Ovšem nalézaly se tu i sbírky národních písní, jedna stará rukopisná a tištěné sbírky Smole-i'ovy, Mukovy, Kubova, Černého atd. Lidovou instrumentální hudbu bylo lze slyšeti v lužickém dvoře — dudy, „huslički" a trubku (místo tara-kavy), na něž hráli „herci" ze Slepého. Na srbském koncertě dne 12. července slyšeli jsme kromě umělých i národní písně srbské ve výborné harmonisaci. *) Lid sám zpíval na výstavě o krojové slavnosti dne 5. července, jenž byl vůbec nejskvělejším dnem výstavním. Toho dne viděli jsme kolem 1200 Srbů ze všech končin Lužice v nejrozmanitějších krojích, slyšeli jsme jejich písně a viděli jejich tance, zejména charakteristickou srbskou „rejů".

V oddělení N vystaveno bylo rozličné domácí i obyčejové nářadí. Z kolovratů atd. nejvíce nás zajímaly pěkně vyřezávané „kozy",

*) Zaznamenáváme i pozdější druhý srbský koncert 26. září 1896, den před uzavřením výstavy. O koncerty měli zásluhu skladatel B. Kra wo a Dr. J. Pilk.