t. j. dětské kolovrátky, neméně pěkně vyřezávané přeslice a zvláště tak zv. „klibory" (viz str. 343), přeslice ku práci při pastvě dobytka, opatřené rozevíracím dřevěným kruhem, jímž se pastýř opásal, načež mohl chodě přísti na vřeteno. Výborně vyřezávaný loket, práce pastevce % Bolborc, a „ručně krosnička" z okolí Kulová, na nichž si selky pestré stuhy tkaly, zasluhují dále zvláštní zmínky. V témž oddělení vystaveny byly tři „heje", obecní palice, jakých se dosud tu a tam užívá (viz 51. „Heja" v mých „Různých listech o Lužici"). Viděli jsme zde zakřivenou „kokuli", jaké bývaly v užívání zejména na jihu Lužice ; vystavený exemplář sloužil zejména při oznamování smrti — byla to tedy „smjertna heja". Avšak mylný jest (byť nepřímý) výklad výstavního katalogu, jakoby bývala tato forma křivé „heje" jen k tomu účelu sloužila. Byla zde i druhá

forma heje, prostá palice, jedna starší, druhá novější (soustružnické práce). Scházela však pomezná (mužakovská) a ďolnolužická (z jihozápadu) „dělba".*)

Zde můžeme připomenouti některé z předmětů, vystavených venku při východní stěně pavillonu pod malou stříškou. Předně byla to „humpawa", polní kolébka, plachta, zavěšená na třech žerdích, nahoře spojených; dále ohniště s „kadolbem", starobylým, pytlovým, tedy přenosným dýmníkem, kolomaznice (str. 344) a různé nářadí hospodářské, konečně dřevěný náhrobní kříž s trojúhelnou deskou ze Slepého.

Z lidových rukopisů zmínili jsme se již o jednom, zápisníku lidového „herce"