logického, zaměňuje si vlastně název s Keaneovou knihou „Ethnology", obsahu čistě anthropolo gické ho. Dokazuje to, jak posud matou se neprávem a nevhodně hranice mezi a n-thropologií a ethnologií, kteréž vzájemně stotožňovati není přece možná. Srv. důkladný článek Dra. E m. Kováře, „Nástin dějin ethnologie", Athenaeum, 1891, kdež je vylíčen poměr ethnologie k ostatním vědám. Kniha nová jest určena pro studenty. Neobjasní jim však základních nauk, jak žádoucno. Kap. II.—VI. jsou celkem nejlepší stati celé knihy. Spisovatel uvažuje o poměru člověka k zvířectvu a podává pěkný přehled moderního bádání praehistorického (Doba glacialní, stáří lidstva, starší a mladší doba kamenná). Kap. VIII. „Phy-sical criteria" vyčítá Ehrenreich omyly.

0 ceně kraniologie (píše Ehrenreich str. 204) právem (v knize) se pochybuje, přes to však v textu indexy lebkové stále se přibírají k důkazům. (Doslovně: „Der Werth der Craniologie wird zwar mit Recht ;bezweifelt, dennoch werden im Text fortwährend Schädelindices als Beweismittel mit herangezogen".) Kap. IX. „Mental criteria" týká se hlavně řečí. Druhý díl obírá se rozdělením ras. Rodokmen pokolení lidského jakož

1 jednotlivých kmenů je znázorněn diagramy, ale vesměs fantasticky. Spisovatel použil veškeré nové literatury an-thropologické, a to přes všecky vady dodává knize ceny, že je tu pohromadě materiál hojný.

* Jirás"ek Alois, Rozmanitá prosa, Skizzy a studie, v Praze, 1896. Každý, kdo pozorně čte kteroukoli skladbu Jiráskovu, sezná brzy, že v rouše povídkovém zahaleny jsou tu patrné výsledky studia hlubokého, svědomitého. Čtenář a návštěvník divadla, obeznámení s literaturou staročeskou, při skladbách Jiráskových rozeznávají jasně s uznáním zaslouženým jednotlivé součásti, čerpané z památek staročeských, spojené pak vzornou uměleckou tvorbou v díla tak ladná ceny trvalé. V knize oznámené dovoluje nám Jirásek nahlédnouti v zákulisí své tvorby. Uveřejňuje tu (jak sám píše) „skizzy a studie", které nás jen utvrzují v přesvědčení, jak vážně se ujímá svých prací povídkových, do jakých podrobností pouští se při studiu přípravném. Vedle Jiráska romanopisce

setkáváme se tu s Jiráskem, výborným znalcem kulturní historie české a se zákopníkem, zakladatelem nynějšího ruchu národopisného. Nasvědčují tomu rozpravy „Z adamitského archivu", příspěvek k dějinám náboženského blouznění mezi lidem českým. Stať tuto doplnil Jirásek v Č. Lidu VI. 132. V článku „František Vavák" rozebírá činnost rychtáře milčického v rámci tehdejších poměrů lidu českého. „Paběrky o českýchkamnech" poučují stručně o úpravě příbytku staročeského. Velice zajímávaje stať „O českých osadách a dřevěných stavbách", kde v přehledu shrnuto vše, čehovpotřeba k názoru o věci, jíž se týče. číslice r. 1837 (na str. 75) důležitá je tím, že tu máme zjištěno, jak již v dobách, kdy nynější ruch národopisný byl ještě v zárodcích, zevrubně se obíral AI. Jirásek studiem lidového stavitelství českého (v Květech). V další přehledné stati poučuje Jirásek „O českém kroji" a dále „O českých bájích, báchorkách a pověstech", „O povaze českého lidu". Rozmarná je kapitola „Z dějin dvou slov" (Ty a Vy). Pod názvem „Dva staré zvyky" líčí spisovatel shazování kozla a stínám kohouta. Srv. Zíbrt, Listy z českých dějin kulturních, v Praze, 1891, str. 22—46. Stínám kohouta. Shazování kozla. Viz Český Lid I. 219,

V. 559 – – „Skotácké halekání

na Náchodsku" je známo čtenářstvu Č. Lidu z ročníku III. str. 8. V objemných článcích „Z Orlických hor" a „V Kun val d ě" pojí se výborná znalost krajiny a její historie s důkladným vypozorováním života lidu ta-mějšího. Závěrečnou stať „Formané" známe z Č. Lidu V. 37Ü—374. V nynější záplavě „národopisné" literatury u nás zaujímá Jiráskova kniha místo první a bude vždy podávati důkaz, jak svědomitě studoval neúnavně činný miláček českého čtenářstva lid český a jeho dějiny.

* S r d í n k o O. Svobodné Dvory. Historicko -ná rodopisný, obrá z e k. V Praze, 1897. V pěkné této monografii všímá si spisovatel také stránky národopisné. Zvláště zajímavá je stať na str. 50 a d.: Zvyky a obyčeje. Hra svatodušní „Království" nebo „na krále" je tu zevrubně popsána. Pro-